Už zase nemohu sedět na své kancelářské židli, na firemním parkáči mám zaparkovanou Felišku s dvěmi kajaky, dvěmi MTB a spoustou dalších věcí včetně basketbalového míče. Ještě naložit Vendulku a můžeme vyrazit směr Plattling.
Ráno dráždíme parádní vlnu na Plátně a Vendulka dává první flatspiny, já se pokouším o blunta-
neúspěšně. K večerní pohodě patří i krajinomalebný Loisach.
V neděli po pohodové snídani u Innu si dáváme funny ferátku nad dáln
icí – Crazy eddy. Na cestě dolů jsme se chytli do pavoučí sítě, už vím jak se cítí lapená moucha.
Úžasné výhledy na celou oblast Corvary jsme si dopřáli po zdolání trochu přeplněné feráty Brigata Tridentina. Jen jsem musel trochu krotit ambiciózní Němku, která stále dupala na paty Vendulce, teda pokud se to na ferátě takhle dá říci.
Oběd, kávička, sušenky, meloun... čas trochu provětrat naše kola.
Pondělní dopolední poježdění nad Corvara in Badia (IT). Fixlovačka v podobě cesty nahoru lanovkou, ale což jsme páni.
Odpoledne pěkně po svých stoupáme z Paso Pordoi těsně pod Belveder a potom si dáváme hustej sjezd, místy spíše skluz vedle kola.
Italové mají výborně značené cyklostezky, bohužel jen v mapě. Brzdy pěkně smrdí, bláto a voda lítá, ale opravdu to stojí za to.
Kdybych nosil klobouk, tak ho smeknu před těmi, co za I.sv.války dokázali totálně provrtat tuhle horu. Feráta na Tofana di Rozes začíná opravdu nevšedně.
Nevím jak si pánové v dobách válečných užívali podobné výhledy, ale já jsem jenom žasnul, tedy až do té doby než kolem nás prolétla sprška kamení. Nerad bych si udělal šrámy na své helmě s nápisem „Ten nejlepší“ ( i když tak se prý říká americkému beach volejbalistovi co získal zlato na OH 2008J). Ještě nakoupit Italské dobroty, dvojitou koblihu a hurá na piknik.
Time is money a my si, i když jen zvolna dovolenkově, přesouváme do Lienzu. Kempík u Tristacher see je opravdu velice příjemný i když recepční je trochu zženštilý. Mno.. řekl jsem dost diplomaticky?
Výjezd k Hochstein Huette (1345 výškových metrů) dá našim kancelářským tělům dost zabrat, ale nakonec předjíždíme i místní a sjezd zpět dolů po lesní cestě je zážitek. I když párkrát mi kolo ulítne a já málem letím po h..ě. Vendulka si takový pád vyzkouší na vlastní zadek. Její modřiny opravdu nejsou nejsou ode mne.
Večer chceme ještě poladit nějaké triky na místních playspotech, ale voda hnědá jako kafe a studená jako frigidní Němka nakonec rozhodne za nás pro koupačku v Tristacher see.
V noci přichází déšť který docela kazí naše plány na dvou plus pěti hodinovou ferátu. Pršet sice přestalo pozdě, ale přesto včas aspoň na kratší Laserz ferátu, která si to sype pěkně přímo nahoru a je opravdu parádní. Škoda jenom, že počasí není úplně nepřeje, nejsem si jistý bouřkovými mraky- bouřka přišla, jen10min poté co jsme se vrátili k naší Felišce.
No a jedna vrcholovka před bouřkou :-)
Kvůli večernímu vytrvalému dešti volíme tuhle super garáž. Feliška je taky v suchu, zákazy stání ignorujeme, jsme přece na Dolomiten hutte?.
Pomalu vyrážím zpátky. Cestou do Ainetu si užíváme sobotního mystického rána, bohužel moje výkony na vlně v Ainetu jsou také dost mystické, nebo spíše velmi váhavé.
Alespoň, že výšlap na Goldried u Matrei (1190 kolmo nahoru) už není takový porod a sami jsme překvapeni jak rychle jsme to zvládli. Že by stačil týden na zocelení našich kancelářsko krysích těl (i když Vendulka občas běhá po laboratoři). Od chaty je kráný výhled na 60 třítisícovek, dnes ale bohužel přes mraky ne, ale Glossglockner si domýšlíme. Ale co při cestě dolů stejně není čas koukat a počítat je. Tak alespoň obdivujeme nádhernou duhu a děsíme pár Rakouských důchodců když si to okolo nich prosvištíme. Hupy na cestě jsou jako stvořené pro trénink poletů:-)
Na cestě domů prohlížíme city wall v Salzburgu, ale tahle feráta nám znovu zůstane odepřena protože je za plotem a v kanclíku nikdo není kdo by nám jí otevřel. Tak alespoň malý výlet na kole po okolí.
No a abych nezapomněl za Lienzem oslavila naše Feliška 100 000. Kdybych mohl tak jí poplácám po zádech. V tomhle autíčku, které mám 11 let jsou toho už něco prožil.
Ale back in reality…
