Jizerské Quatro

Konečně nám to taje, za oknem praží slunko a ptáci už se vrací ze svých zimovišť.

V sobotu startujeme a mažeme po outdorové dálnici směr Jizerky, slunko už sice nepraží a ptáci asi litují návratu, ale zato prší a řeky jdou nahoru.
Na rozjetí si dáváme Mumlavu, přes mírné martírium s jednou vodáckou partičkou si to sypeme pěkně rázně. Zastavení nad podkovou, někdo jede jiný přenáší, Kadlík si třpytkuje svého prvního jarního vodáckého pstruha a mažeme dále.
Jizera je takové pohlazení po duši, krásný vodní stav, dobrá parta kamarádů, prostě pohoda.

V úderné skupince si ještě dáváme repete, nyní i s podkovou. Žádné velké zastavování prostě to sesmažíme dost rychle.

Z plánované odpolední prohlídky Kamienné se ještě vyklube její sjetí: Nadšený Kadlik prostě zbytku ješte údernější skupinky natloukl do hlavy, že to přeci jet chtějí. Díky podpoře ze břehu Marcelovi a Petrovi, kteří nám dávají cenné rady kudy jet, nám to také jde pěkně od ruky a stíháme to ještě před setměním.

Večerní kalbička v duchu bar stories a Kadlíkovi náhlé opilosti je za námi a další padlovací den před námi. Hned od Vagónu pár z nás vyráží po kolejích k železničnímu mostu přes Jizeru. Mašinfíra nás značně vyhoukal, asi nemá rád kajakáře na kolejích:-)

Horní Jizera má spíše měně vody, ale i tak je to nádherné svezení a já konečně dokončuji svůj projekt na sjetí horní Jizery a Jizerky. Snad příště to dáme v celku. Kadlík má trochu problém s rovnováhou, že by za to mohl ten včerejší Pavlův rum, a tak nás opouští. My si ještě nasmahneme Cutisin a setkáváme se zbytkem partičky na Mýtě.

Dohromady sklouzneme zbytek Jizery a rychle se přesouváme na Kamenici, která má 14 kyblíků a slibuje báječné svezení.

Při pohledu na naší partičku musím přiznat, že ty tam jsou dřevní doby Vaňhovek, hokejistických helem a bídných bundiček. Jsme už opravdu partička vytuněných krýkařů. George pěkně svižně najíždí a my to za ním mastíme, spěcháme totiž na vlak. Pro cvik si odlovíme jednoho plaváčka z jiné skupinky a mažeme dál. Schody, prádelnu, Navarovskou soutězku a Tobogán. To vše necháváme rychle za sebou a rychle pádlujeme, aby nám 810-tka neujela před nosem.

Narvat 9 lodí do jednoho vchodu lokálky se zdá jako nadlidský úkol, ale co tě nezabije to tě posílí, a tak to prostě pěchujem. Nadávky seschlé na první pohled roztomilé babičky, která když otevře pusu a spustí spíše připomíná pupkatého potetovaného dlaždiče ulic. Ale ani to nám nezkazí parádní dojem z opravdu luxusního víkendu.

Díky Hanko, Georgi, Marceli, Kadlíku, Michale, Pavle a Petře:-)

Sajgon na Slovači

Huráá na skialp, nové vázko na Daddíkách, hrozná předpověd počasí, lahváč do vlaku a už se jede. Průvodčí ve stylu Michala Davida nejdřív průdí, ale potom roztává a i se usměje.
Stoupáme Blatnickou dolinou po pár centimetrech sněhu a modlíme se, aby medvědi v rezervaci Padva ještě spali (místo nějvětšího výskytu mědvědů v CEE).

Cesta vede lesem a všichni jsou v napětí jak vlastně bude vypadat ten vysněný salaš. Ruina, zamčený a nebo luxusní chatička. V napětí mažeme což nám síli stačí a nakonec se plní naše sny a salaš je opravdu luxusní. Po pár minutách už praská oheň v kamnech a po salaši se rozlévá příjemné teplo.

Než se setmí, tak ještě stihneme zprznit pár prašanových svahů. Musím říci, že zatím asi nejlepší prach tohoto roku.
Večer se nesl ve znamení tavení sněhu a gurmánských zážitků.

Nedělní ráno, že by ani psa nevyhnal, ale lákání prašanových svahů bylo silnější.

Přes vrchol na Križnou, parádní výhledy od tyči k tyči, takže důvod vyrazit na Velkou Fatru ještě jednou.

Jdeme na halušky....