San Anton am Arlberg, březen 2008, sobota, krásné ráno.
Noční cesta z Prahy uběhla rychle, zbytek noci ještě rychleji ale den začíná a lyže čekají. Složení: Filip, Charlie, Vendulka, Subarko, Park hotel ...
... a samozřejmě lyže v hlavní roli. Aneb z březnové Prahy na víkend za prašanem.
Filip a Vendulka, no stačí se přehoupnout za okraj a tam to je. Sice kolem jezdí lanovky kam se oko koukne, ale volných ploch na kreslení je taky dost. Konec debat, jedeme.
Aaach, takové to včera bylo.
Ráno trochu sněží, takže není kam spěchat, mraky sedí a prašan neuteče. Podle předpovědi přijde v poledne slunce, takže dlouhé ráno je dlouhé ráno. Parkhotel je supr. Jen, kde jsou ty ponožky a triko?. Počkat takhle není moje, tahle taky, ne, tohle je čísi rukáv.. to se poddá, času dost. Důležité je, že se doprostřed taky vejdu.
Poledne, přestalo sněžit. Pouští i lanovku až nahoru, jméno po mě nechtějte, ale ten žlab napravo, no ten kousek za lanovkou, jak nikdo nejel. Sice mám podle Filipa na nohou téměř běžky, ale stějně je to úžasný let a přicházejí další a další. S doprovodem Filipova známého jedeme ještě na druhou stranu, taky tu moc lidí nebylo a to údolí vypadá lákavě, ale pásy jsou v autě a lanovka nikde. Bohužel také padají mraky a mlha. Poslední jízda je ve znamení nenadálých pádů. Světlo, kdy nevíte, jestli jedete vzhůru nebo dolů v nepravidelném terénu. Takže nejančit a dolů. Aha odstřelená lavina a ztuhlá k tomu, krajem dolů k lanovkám a po sjezdovce ještě níž, oblouky v rozměklé kaši raději nepočítat.
Dole přší, ale stejně, co je trocha deště proti tomu nahoře po poledni. Podtrženo-sečteno, skvělý víkend na lyžích.
