Zase na JIHU

Udalosti nabraly rychly spad a my se nakonec rozhodli pro rychly presun na Jizni ostrov. Bohuzel domluvena prace se trochu zpozdila a nam se nechtelo cekat, cas se nam tu krati a tak jsme rychle prodali muj stary kajak, navstivili Hanku ve Wellingtonu a mazali na trajekt.
More o sobe davalo vedet, takze se clovek citil jak v houpaci siti.
Nakonec jsme zakotvili u kamaradu v Blenheimu, nejvetsi vinarska oblast NZ, bohuzel s absenci divoke vody na sjizdeni.
Nas prijezd jsme zahajili pohodovym vecirkem a zaroven dekolaudacni party.

No a po par peripetiich s Indickym kontraktorem, padlovacim vikendem v Murchisonu, kde mimo jine Vendulka u mistni kajakarske legendy Micka Hopkinsona vyzkousela ruzne padla z dilny Werner, jsme konecne zacali pracovat.

Nejdrive se jednalo o velice relax hodinove placenou praci, prace bylo malo a tak jsme si ji museli setrit.
Jo a ty pred pracovni rana za vychodu slunce...

Potom jsme zacali pracovat na par dni s partickou nasich punkacskych kamaradu, prace to byla obvzlaste vypecena. Nejdrive se jednalo o pricvakavani plastovych obalu ke kminkum vinne revy, no a potom jsme odrbavali na jine vinici z kminku nove vyhonky. Takze clovek byl cely den shrbeny a musel se pekne ohanet, protoze se jednalo o kusove placenou praci. Ale coz, nakonec se clovek otupil a mastil vinici jedna basen.

O vikendu jsme vyrazili k mistnimu majaku. Na Cape Cambell jsme museli pekne svizne, abychom to stihli pekne mezi prilivem a odlivem.

A protoze Ind pro nas nakonec slibovanou praci nemel (nikdy never Indum), tak jsme mu dali vypoved a vyrazili s Joskou na vylet. Ostatni si lecili bolava zada a namozene nohy z prace.

Prvni volba treku nedopadla valne, nas knizni pruvodce trochu zapomnel updatovat mapy. A tak druha volba padla na Mt. Patriarch, kde jsme nedrive podrobili nasi dodavku jedne z dalsi terenich zkousek.

Vrcholove foto, to prece musi byt.

Joooo ty panaromata. Pocasi se nam zacalo trochu kazit a nez jsme dorazili na chatu, tak nam trochu sprchlo. Coz bohuzel odnesla Joskova noha, kdyz uklouzl v prudkem klesani a rozsekl si ji kamenem. Vendulka situaci hned zhodnotila jiskrnym pohledem a dala se do osetrovani. Jakozto spravna zdravotnice amaterka ranu pekne ocistila, pekne stahla a bylo. Celou proceduru jeste nekolikrat zopakovala, aby se ujistila, ze se rana bude dobre hojit a ze neni zapotrebi se vracet do Blenheimu do nemocnice.

Po navratu k nasemu pojizdnemu domecku nam to nedalo si nevyjet dale po pry 4x4 ceste na paradni vyhled.

Se salkem vonave kavy a zapadajicim sluncem, jsme museli trochu upozornit lovce divokych prasat, ze by nemusel strilet tak blizko nas. Uznal, omluvil se a odkracel dal svou loveckou cestou.

Ve 1200mnm se nam pod jasnou oblohou trochu ochladilo a tak nezbylo nez vecerni idylku doplnit ohnem a kochat se nekonecnou oblohou. Jo co vic si prat.

A od zitrka zase pracujeme, uz ne pro Indiany, tak uvidime co se z toho vyvrbi.

Uz se nam to tu opravdu krati a my za necele dva mesice mazeme smer LA, Kostarika a vy.

Flakani uprostred Severniho Ostrova

Z Bliss Stick tovarny jsme upalovali co nam kolecka stacily na vypousteni prehrady na rece Whakapapa. Melo se jednat o jedinecnou prilezitost, ktera se jen tak neopakuje. Pani z NZ Hydra se moc nevytahli a kohouty moc neotevreli, ale na pekne svezeni to stacilo. Jediny problem byl v nasem nacasovani, jednalo se o 23km padlovani a my na to meli presne 3,5 hodiny denniho svitu. Ale ricka pekne tekla a tak jsme to spolecne s Vendulkou a Fraserem stihli.

Nedeli jsme zasvetili uctivani sopek a oslave krasneho pocasi v Tongariro NP. Po pohodovem ranu v rytmu a tempu regga jsme vyrazili smer Red Crater.

Jo sopky jsou magicke a dostanou vas opravdu "high".

Bohuzel potom se zhorsilo pocasi a my meli utrum. Takze dalsi dny jsme zasvetili zlepsovani nasi kondice behanim mezi Taupem a Huka falls. Objevili jsme tam paradni cca 8km dlouhy okruh na jehoz konci byly horke prameny zadarmo. Co vice si prat.

A protoze hladove krky zarovek a jinych elektrickych spotrebicu jsou neukojitelne, tak se na nas usmalo stesti v podobe optimalniho stavu na nejlepsi NZ rodeove vlne a pani z elektrarny nam pustili krasnych 220 kubiku. Musim priznat, ze to byl fakt masakr a poradna sila. No a kdyz k vam do vracaku prifrci velikansky turisticky jetboat, aby se ridic zeptal, jak se jezdi, tak jenom valite zraky.

Tak tohle neni nase nova dodavka, my bychom ji za nic nevymenili. Takhle tady cestuji a vzpominaji na zlate casy hipici. Tohle auticko, byl opravdovy skvost, kazdicky detail byl udelan s laskou hipickou a bylo to na nem videt.

A samozrejme jsme si neodpustili dalsi bajecne horke prameny, kdo by odolal, i kdyz nazev Butcher (reznik) moc k navsteve nelakal.

Dalsi z mnoho termalnich atrakci okoli Rotoruy, tentokrat se jedna o Mud pool, ktere zrovna ke koupani opravdu nelakaji.

Bohuzel se na nas neusmalo stesti v podobe prace na Severnim ostrove a tak jsme se museli rozloucit i s nasi oblibenou Kaitunou. Zamackli jsme slzu a dali si tento bajecny run hned nekolikrat. Rozloucili se s Okere falls, sesmahli Tutia falls, dali rodeovy trenink ve valci na take outu a odfrceli smer na jih.

Po ceste jsme jeste stihli sesmahnout s partickou z Hamiltonu reku Mokau za krasneho zvyseneho stavu. Jednalo se o jednoduchou ricku s par vypecenymi misty.

A ted huraaaa na Jizni Ostrov vstrict dalsim dobrodruzstvim.

East Cape aneb další „světové NEJ"

Týden volna, objevujeme další část severního ostrova – opuštěnou východní část mezi Opotiki a Gisborne. Co lze čekat? Útesy, maorské vesničky, maják, fůru kilometrů prázdných silnic a fůru kilometrů písečných pláži stvořenýh k běhání. Počasí ukázalo vlídnější tvář, tak vzhůru na Hawai.

Vesnička Hawai, odhodlaná umýt špinavý hrnec jsem spíše pořádně zmáchala sebe sama.

Po prvním dnu se k nám přidává Jozka s Michalem a jejich nový luxusní 4WD vůz. Zatímco v našem vanu jedeme k majáku po hrbaté gravelce, kluci neznají jiného pocitu než hladký skoroasfalt.

A další NZ „světové“ nej: Nejvýchodnějsí maják na světě. No přihlédneme-li k blízké datové hranici, za předpokladu, že na ostrovech v pacifiku nemají maják, je to asi pravda. U dalších světových nej však musíte přihlédnout k tomu, že NZ je ostrov a všude jinde je daleko. Srovnání je tak někdy zkreslené (lépe řečeno svět = NZ a možná Austrálie, ale jsou na to hrdí!) .

East Cape je prostě trochu jiný svět…

Po cestě zpět ještě lake Wakaremoana, počasí se kazí, takže žádná velká fotografická díla.


V sobotu se Miloš definitivně rozhodl zprášit Huka falls (60ccm).

Bez podpory z vody a fotografického týmu by to nebylo možné ani zdokumentované. Tým školených dokumentaristů nezklamal, záběry se zdařily na první pokus a nadšený borec tedy nemusel nájezd opakovat. Prý to mělo sílu…
Zleva: Bezpečnost a kamera - Charlie, dokumentace a podpora na startu - Michal, dokumentace a podpora bezpečnosti - Jozka, vodopádová hvězda - Miloš, koordinace fotodokumentace: za objektivem.

A na závěr týdne ještě Tongariro, Access 13 a 14, zde Waikato falls. Jako nezavislého pozorovatele s mozkem mne nepřekvapilo, že při pouštění přehrady je průtok výrazně vyšší než normálně a z jednoduchého fotogenického vodopádu je pořádný kousek (skáče se jen ten poslední drop). No odhodlané borce to asi dost překvapilo, myšlenky byly tak dlouhé, že došla baterka ve foťáku i v kamerce. Sam jako první to ještě stihnul…