East Cape aneb další „světové NEJ"

Týden volna, objevujeme další část severního ostrova – opuštěnou východní část mezi Opotiki a Gisborne. Co lze čekat? Útesy, maorské vesničky, maják, fůru kilometrů prázdných silnic a fůru kilometrů písečných pláži stvořenýh k běhání. Počasí ukázalo vlídnější tvář, tak vzhůru na Hawai.

Vesnička Hawai, odhodlaná umýt špinavý hrnec jsem spíše pořádně zmáchala sebe sama.

Po prvním dnu se k nám přidává Jozka s Michalem a jejich nový luxusní 4WD vůz. Zatímco v našem vanu jedeme k majáku po hrbaté gravelce, kluci neznají jiného pocitu než hladký skoroasfalt.

A další NZ „světové“ nej: Nejvýchodnějsí maják na světě. No přihlédneme-li k blízké datové hranici, za předpokladu, že na ostrovech v pacifiku nemají maják, je to asi pravda. U dalších světových nej však musíte přihlédnout k tomu, že NZ je ostrov a všude jinde je daleko. Srovnání je tak někdy zkreslené (lépe řečeno svět = NZ a možná Austrálie, ale jsou na to hrdí!) .

East Cape je prostě trochu jiný svět…

Po cestě zpět ještě lake Wakaremoana, počasí se kazí, takže žádná velká fotografická díla.


V sobotu se Miloš definitivně rozhodl zprášit Huka falls (60ccm).

Bez podpory z vody a fotografického týmu by to nebylo možné ani zdokumentované. Tým školených dokumentaristů nezklamal, záběry se zdařily na první pokus a nadšený borec tedy nemusel nájezd opakovat. Prý to mělo sílu…
Zleva: Bezpečnost a kamera - Charlie, dokumentace a podpora na startu - Michal, dokumentace a podpora bezpečnosti - Jozka, vodopádová hvězda - Miloš, koordinace fotodokumentace: za objektivem.

A na závěr týdne ještě Tongariro, Access 13 a 14, zde Waikato falls. Jako nezavislého pozorovatele s mozkem mne nepřekvapilo, že při pouštění přehrady je průtok výrazně vyšší než normálně a z jednoduchého fotogenického vodopádu je pořádný kousek (skáče se jen ten poslední drop). No odhodlané borce to asi dost překvapilo, myšlenky byly tak dlouhé, že došla baterka ve foťáku i v kamerce. Sam jako první to ještě stihnul…