Trnávka aneb parádní poježdění s večírkem

Jednou za rok se poštěstí a nám normálním smrtelníkům, respektive normálním kajakářům a i těm klečícím otevřou stavidla a napustí slalomový kanál Trnávka.

Prý je to nejtežší umělý kanál ve Střední Evropě, tak huráá do něj.

Síla vody je opravdu znát, autoboofovací vlna na začátku vykouzlí úsměv na tvářích neohrožených žen a borců vrhajících se do vln trnávky...

...úsměv sice záhy mizí v dalších válcích a následuje zděšení:-)

Ruce jako opice vytahané z neustálého boje se živlem, v žaludku díru a i přes celodenní máchání se ve vodě neuvěřitelnou žízeň. Je na čase zahájit večírek, rozjet gril, otevřít pivka, vyvalit se na sluníčku a vychutnat si v rádiu prodloužení hokejového zápasu se Švédskem.

No museli jsem také pořádně oslavit, že se konečně Tomík dal na správnou cestu a stal se z něho KAJAKÁŘ. (fotil poslední mohykán singlíř Soukalík)

Večírek se rozjíždí ve velkém stylu, pod naší plachtu přicházejí další a další kajakáři a nálada graduje. Prostě kajakářský večírek jak má být.

No a první noc v našem nové káře a tentokráte už na nové posteli.

Díky naším zraněným ženám Hance a Vendulce máme kopec fotek a samozřejmě také díky super počasí.

V neděli ráno s opičkou za krkem se zase pereme s peřejemi s vervou nám vlastní

V některých místech bylo na kanále docela plno. Komu asi patří to horní pádlo...

A na závěř oblíbený vláček spodním dropíkem.

Tak to byla báječná tečka za povedeným víkendem. See ya

Náhrada za Piemont - testujeme naší dodávku

Po tom co nám Piemont ukázal svou nevlídnou tvář bylo na čase si zlepšit chuť a hlavně otestovat naše nové suuuper trooper vozidlo.

Volba padla na Gimbach, který byl sice suchý, ale o to větší překvapení bylo ráno, slyšet Doktorův typický smích a Pandovo opilecké žvatlání:-). Hned jsme se přesunuli na opáč, který měl pěknou vodu a na jeho nasedačce to vypadalo, že pádlují jenom Češi. Matějova partička, Panda a spol. a Pilka a jeho harém, prostě pohoda.
Naše dodávka si hravě poradí s prudkým kopcem cestou na nasedačku a já se slzou v oku vzpomínám na staré dobré časy s naší Feldou a jejím bojem na jedničku s tímto kopcem:-)

Second run double fun - poznáte kdo je na fotce nahoře...

Že by Marcel dal špatnou lajnu.

Večer si ještě smahneme Lammer a potom zakotvíme pod mostem a večírek může začít. 5litrů vína za 4€ jako vzpomínka na Piemont padne hned ve formě vynikajícího svařáku. Co si budeme nalhávat, nejlepší svařák dělá moje Vendulka (ovšem recept je rodiný, k dokonalosti dovedený Sestři Veronikou).

Ráno si dáváme second run Lammeru, tentokrát se přidává i Vendulka s Hankou. Hance zase není Lammer nakloněn a tak si v úzké soutězce dává rozplavbu.

Značně namotivovaní se přesouváme na Untertalbach, který celý prohlížíme, nakoukáváme lajny a rozhodujeme se jet nebo nejet. Přijíždí Kuba, který ho už dal, všichni se na něj vrhají jako slepice po flusu a Kuba po 5 min.popisu řeky říká magickou formulku: "já bych ho být vámi nejezdil". Motivace je ta tam a my mastíme zpět na Lammer.

Který prostě nezklame a i poslední jízda byla naprosto luxusní.

Odpolední kávička na sluníčku, před naším krásným novým vozem. Tak ať nám slouží a doveze nás za spoustou vodáckých a jiných zážitků.

See ya na Trnávce.

Piemont & Tessin

Piemont & Tessin, dva magické názvy pod kterými se skrývá regiony s bohatou kulturou a hlavně regiony pořádně našláplé nepřeberným množstvím řek. Většinou by se mělo jednat o málo kyblíkové řeky, které sypou pořádně z kopce.

Bohužel už vydatný déšť, který nás doprovázel celou cestu dával tušit, že poznáme tuto oblast trochu z jiné stránky.

Po 10hod jízdy, uprostřed noci a ve vydatném lijáku nalézáme geniální bydlík pod dálničním mostem kousek od horní nasedačky Moesy.

Zejména spodní úsek Moesy potěšil, na rady Georga prohlížíme vstupénku pod mostem. Tak tohle si podle George máme prohlédnout, vždyť je to pohoda:-) Až v kajaku jsme si uvědomili co jsme to vlastně měli prohlédnout, ale protože jsme jeli za partičkou pádlerů z Ausburgu, tak jsme to dali na jedničku s hvězdičkou. Ale z kopce to bylo.

Další den zajíždíme do malebného údolí Rovany, bohužel vody je více než bychom si přáli, ale mají tam něco na způsob železné neděle a tak hned Vendulka běhá okolo popelnic a vytahuje vše možné. Dovolil jsem jí jenom krásnou měděnou formu na bábovku z dob našich babiček.

Přejíždíme do Itálie a dáváme si Anzu - říčku Korsického typu, takže dost z kopce a pár kyblíků pod lodí. V prostředku vysedají holčičky a říčka se razantně naklání, něco málo přenášíme,někde volíme chicken lines, ale dáváme to.

Večerní párty s Georgem a spol. trávíme za vydatného deště v luxusním prostorném přístřešku, místní nám nabízejí čerstvé mléko a my jim na oplátku rybičkovici. Ráno pohostinnost místních vrcholí kilem luxusního domácího sýra. God save, ne queen, ale pohostinné Italy z hor.

Marcel znásilňuje Hančinu berušku.

Přesouváme se na Sessiu, kde si za již opravdu velké vody dáváme spodní úsek. Velké vlny, sem tam ohromné válce, ve kterých bych se opravdu nechtěl ocitnout. Je to paráda, ale nálada s přibývajícím deštěm klesá, stejně jako teplota vzduchu. Náladu si zlepšujeme v místní restauraci vynikající pizzou.

Středa je dnem velkého rozhodnutí, zůstat a nebo mazat domu a ušetřit nějakou dovolenou na lepší počasí. Sjízdných řek za těchto stavů opravdu moc není. Dopoledne si ještě smahneme rozvodněnou Mastallone, kde se o zábavu postará drát natažený nad řekou tak, že skoro všem vyrazí pádlo z ruky.

Rychle se přesouváme na Verzascu, ale i ta má kopec vody a ještě k tomu se hustý déšť mění na sněžení. Rozhodujeme se k ústupu a mažeme do Prahy.

Na Piemont a Tessin jsme však nezanevřeli a určitě se tam vrátíme, je to opravdu krásný kout naší planety a díky kajaku se člověk dostane to údolí ve kterých jakoby se čas zastavil....