Vanoce v San Jose

Teplota se pomalu splha na krasnych 25 stupnu a my vyrazime do ulic dnes blazniveho San Jose.

Protoze jsou Vanoce, tak cele San Jose je v ocekavani velke prehlidky na konich, ve vzduchu krome tradicnich vuni a pachu Stredni Ameriky je citit napeti z prichazejici velke akce.

I pres to, ze tradicni Vanocni vyzdoba chybi, smrk a jine jehlicnany jsou dost vzacne, tak spolecnost CocaCola nelenila a vyrobila umely stromek - trochu me profesni deformace.

A je to tady, pruvod cca 5000 jezdcu na konich, otevira kdo jiny, nez Santa Claus. Je to dost absurdni videt Santu pod zhavym sluncem, v rytmu Latinoamericke hudby a misto sobu ma proste kone s parohy, ze by to odkoukal z kampane Vodafone.

V pruvodu to vre, kone se poti pod zhavym sluncem a predvadeji neuveritelne krokove kreace. K videni jsou i tradicni postavy LA kultury, napriklad mistni bojovnik....

Cela ulice je lemovana tisici lidi, kteri tleskaji, popijeji, tanci, krici, zpivaji, pobizeji jezdce, objimaji se a ze vseho je citit nicim nespoutana dobra nalada. Lide se vyfiknuli, coz znamena, ze prevazuji kovbojske boty, divky narvane do uzkych jeansu, nadra vysponovana az pod bradu a na hlavach kovbojske klobouky.

Celou paradu uzaviraji nekompromisni policiste na krasnych elegantnich konich.

Byl to super zazitek, ktery musime jit zapit rumem....

Tak uz na Kostarice

Tak jsme to vsechno dali, 4 lety, dva kajaky, balik padel, imigracni v LA, uschovu nasich kajaku, dokonce dorazily darecky z ColoradoKayaks v podobe Vendulcina noveho kajaku a novych padel a presun z letiste do San Jose.
Takze postupne, v Christchurch jsme stali pred nelehkym ukolem sbalit vsechny nase veci a ze jich bylo. Do limitu 46kg na osobu jsme se vesli jen tak tak, tak uvidime co z LA za mesic, ale to take nejak dame.
Cesta probehla vpohode, v LA jsme prosli imigracnim (oskenovali nam snad vsechny otisky prstu). Potom jsme nacpali neochotnemu taxikarskemu Hispanci na strechu nase kajaky, cukal se, ale nemel sanci, byli jsme neoblomni v nasem planu dostat se co nejrychleji do ministorage, kterou jsme meli domluvenou. Tam na nas cekalo par krasnych Vanocnich darku v podobe noveho Chica, padel od panu Wernera a AT. Tak a ted uz jsme si mohli vitezne zarvat, protoze jsme to dali a nic nam nestalo v ceste za teplem, v ceste na Kostariku.
Tady uz jenom ignorovat taxikare na letisti, hupsnout do levneho autobusu a mazat do centra San Jose.
Tak kamaradi, priste snad uz budou nejake fotky a take vam dluzime vypraveni z konce naseho NZ putovani.
Doufam, ze jste meli krasne Vanoce a ted si jiz uzivate darecku. Myslime na vas.

Rangitata ...tecka na zaver

Lokalni vodacka sezona si pro nas zada dustojnykonec. Rangitata, nejblizsi divocejsi voda od Christchurch. Na doporuceni mistnich nandavame popruhy a po kratkem padlovani proti vode vynasime nad nejzajimavejsi cast, soutesku cca 2km, WW4, za fajn 100 kybliku.

Prvni tezsi misto a Vendulka, nebo jeji padlo?

Raftaci nas dojeli, hlidka u proklate lepiciho valce, zn. vyhnete se vpravo nebo sezente nekoho s hazeckou.
Trochu kratke, ale s vynaskou povedene zakonceni. Ted uz jen projet pastvinami a rozloucit se s mistnim obyvatelstvem...

Queenstown, Shotover a husta pohoda

Kdyz uz jsme byli dostatecne vypadlovani na West Coastu, tak jsme zatouzili po trose slunicka a rychle jsme se presunuli do Otaga.
Shotover je mistni nejvetsi resort, ktery laka turisty na nespocet atrakci, nas vsak vice lakala reka Shotover. Jiz cesta k put in je opravdovym ridicskym zazitkem, hned na zacatku vam varovna cedule oznami, ze vase auto neni na teto ceste pojistene. Coz nam nevadi, protoze nase dodavka stejne nikdy pojistena nebyla.

Skipper kanon ve kterem tece Shotover je luxusni zalezitost, vysokanske kolme steny kanonu a sem tam nejaka ta perejka. Vlastne jsou tam dve pereje, ktere stoji za rec. V prvni se cela reka stece do cca 5m a velikou rychlosti maze dolu, do druhe se najizdi tunelem z dob mistni zlate horecky a potom uz jenom naklon doprava a hned doleva a jste dole.

Luxusni vlny na Kawarau jsme si take nemohli nechat ujit, ale tahle vana na kempovacim miste na take out, tak to svet nevidel. Naplnite ji cca za 10min, kdyz poradne prilozite, tak je horka za 30min. No a potom jenom lezite v teple vode, grilujete delikatesni jehneci, popijite vinko a sem tam si pod zadek prisunete zhavy uhlik, aby voda nechladla. Co vice si prat.

Z Otaga se pomalu presouvame smerem Christchurch, kde musime zacit prodavat nasi dodavku. Nemuzeme si nechat ujit nase oblibene spaci misto u jezera Pukaki s vyhledem na Mt.Cook.
Jeste pred tim, nez prodame nas pojizdny domecek si sesmaneme kanon Rangitaty. Se svymi 100 kubiky je to opravdu sila, ale i Vendulka pres pocatecni obavy to dava na jednicku.

Poradne padlovani na West Coastu

Jo jo, je to tak bez prace nejsou kolace, protoze my jsme pracovali, tak jsme si mohli doprat tech kolacu, ale to uz vite z minula.
Takze ted pridavam par fotek a kopec dalsich zazitku.
Horni Kakapotahi, naprosto luxusni zalezitost, zejmena kdyz skacete dolu, nekam kam nevidite a musite se trefit mezi dve skaly, jinak by to dost bolelo. Tommyho popis byl jasny: "Left line, but not realy left, but not right." Tak se uvidi co to udela. Frazer to dava na jednicku...

Po moji vrtulnikove Arahure, z ktere bohuzel nejsou zadne fotky, Vendulcine chodicim Styxu, destive Toarohy, prichazi na slovo znovu Styx a tentokrat se ucastnim take. Lod na zada a jde se, reka krasne zurci pod nami a slunicko se na nas smeje. Uz chapu, proc si tuhle reku Vendulka tak zamilovala, je to fakt krasny potok a kazdy si v nem najde to sve. Vendulka krasne boofuje jeden z mnoha dropu.

Cas se nam tu krati a tak ho neni na zbyt, proto volame mistni vtrulnikovou legendu Bruce Dando, ktery nas se svym letajicim strojem dopravuje na reku Whitcombe.

Sehnout se, pribehnout k te male mouse, rychle navazat lode, bezpecnostni pasy, pozdravit Bruce a uz se leti. No a zase jsme koukali jak se ta reka z vrtulniku zdala malicka:-)

Bruce pry leta uz 30 let a stale je cemu se ucit, tu sekyrku ma v helikoptere od te doby co do nej najela dodavka a znicila mu vrtulnik.

Whitcombe je v okoli tou nejvetsi rekou a svou silu davala znat hned od zacatku. Ohromne kameny, barva ledovcove reky, velke vlny a ohromne valce, to vse nas cekalo na ceste dolu.


Kanon Colliers, vyzadoval pevne nervy a poradne zabery. Kazdopadne Whitcombe byla plnohodnotnym rozloucenim se s West Coastem, i kdyz kdo vi, treba se tam jeste vratime.