Vanoce v San Jose

Teplota se pomalu splha na krasnych 25 stupnu a my vyrazime do ulic dnes blazniveho San Jose.

Protoze jsou Vanoce, tak cele San Jose je v ocekavani velke prehlidky na konich, ve vzduchu krome tradicnich vuni a pachu Stredni Ameriky je citit napeti z prichazejici velke akce.

I pres to, ze tradicni Vanocni vyzdoba chybi, smrk a jine jehlicnany jsou dost vzacne, tak spolecnost CocaCola nelenila a vyrobila umely stromek - trochu me profesni deformace.

A je to tady, pruvod cca 5000 jezdcu na konich, otevira kdo jiny, nez Santa Claus. Je to dost absurdni videt Santu pod zhavym sluncem, v rytmu Latinoamericke hudby a misto sobu ma proste kone s parohy, ze by to odkoukal z kampane Vodafone.

V pruvodu to vre, kone se poti pod zhavym sluncem a predvadeji neuveritelne krokove kreace. K videni jsou i tradicni postavy LA kultury, napriklad mistni bojovnik....

Cela ulice je lemovana tisici lidi, kteri tleskaji, popijeji, tanci, krici, zpivaji, pobizeji jezdce, objimaji se a ze vseho je citit nicim nespoutana dobra nalada. Lide se vyfiknuli, coz znamena, ze prevazuji kovbojske boty, divky narvane do uzkych jeansu, nadra vysponovana az pod bradu a na hlavach kovbojske klobouky.

Celou paradu uzaviraji nekompromisni policiste na krasnych elegantnich konich.

Byl to super zazitek, ktery musime jit zapit rumem....

Tak uz na Kostarice

Tak jsme to vsechno dali, 4 lety, dva kajaky, balik padel, imigracni v LA, uschovu nasich kajaku, dokonce dorazily darecky z ColoradoKayaks v podobe Vendulcina noveho kajaku a novych padel a presun z letiste do San Jose.
Takze postupne, v Christchurch jsme stali pred nelehkym ukolem sbalit vsechny nase veci a ze jich bylo. Do limitu 46kg na osobu jsme se vesli jen tak tak, tak uvidime co z LA za mesic, ale to take nejak dame.
Cesta probehla vpohode, v LA jsme prosli imigracnim (oskenovali nam snad vsechny otisky prstu). Potom jsme nacpali neochotnemu taxikarskemu Hispanci na strechu nase kajaky, cukal se, ale nemel sanci, byli jsme neoblomni v nasem planu dostat se co nejrychleji do ministorage, kterou jsme meli domluvenou. Tam na nas cekalo par krasnych Vanocnich darku v podobe noveho Chica, padel od panu Wernera a AT. Tak a ted uz jsme si mohli vitezne zarvat, protoze jsme to dali a nic nam nestalo v ceste za teplem, v ceste na Kostariku.
Tady uz jenom ignorovat taxikare na letisti, hupsnout do levneho autobusu a mazat do centra San Jose.
Tak kamaradi, priste snad uz budou nejake fotky a take vam dluzime vypraveni z konce naseho NZ putovani.
Doufam, ze jste meli krasne Vanoce a ted si jiz uzivate darecku. Myslime na vas.

Rangitata ...tecka na zaver

Lokalni vodacka sezona si pro nas zada dustojnykonec. Rangitata, nejblizsi divocejsi voda od Christchurch. Na doporuceni mistnich nandavame popruhy a po kratkem padlovani proti vode vynasime nad nejzajimavejsi cast, soutesku cca 2km, WW4, za fajn 100 kybliku.

Prvni tezsi misto a Vendulka, nebo jeji padlo?

Raftaci nas dojeli, hlidka u proklate lepiciho valce, zn. vyhnete se vpravo nebo sezente nekoho s hazeckou.
Trochu kratke, ale s vynaskou povedene zakonceni. Ted uz jen projet pastvinami a rozloucit se s mistnim obyvatelstvem...

Queenstown, Shotover a husta pohoda

Kdyz uz jsme byli dostatecne vypadlovani na West Coastu, tak jsme zatouzili po trose slunicka a rychle jsme se presunuli do Otaga.
Shotover je mistni nejvetsi resort, ktery laka turisty na nespocet atrakci, nas vsak vice lakala reka Shotover. Jiz cesta k put in je opravdovym ridicskym zazitkem, hned na zacatku vam varovna cedule oznami, ze vase auto neni na teto ceste pojistene. Coz nam nevadi, protoze nase dodavka stejne nikdy pojistena nebyla.

Skipper kanon ve kterem tece Shotover je luxusni zalezitost, vysokanske kolme steny kanonu a sem tam nejaka ta perejka. Vlastne jsou tam dve pereje, ktere stoji za rec. V prvni se cela reka stece do cca 5m a velikou rychlosti maze dolu, do druhe se najizdi tunelem z dob mistni zlate horecky a potom uz jenom naklon doprava a hned doleva a jste dole.

Luxusni vlny na Kawarau jsme si take nemohli nechat ujit, ale tahle vana na kempovacim miste na take out, tak to svet nevidel. Naplnite ji cca za 10min, kdyz poradne prilozite, tak je horka za 30min. No a potom jenom lezite v teple vode, grilujete delikatesni jehneci, popijite vinko a sem tam si pod zadek prisunete zhavy uhlik, aby voda nechladla. Co vice si prat.

Z Otaga se pomalu presouvame smerem Christchurch, kde musime zacit prodavat nasi dodavku. Nemuzeme si nechat ujit nase oblibene spaci misto u jezera Pukaki s vyhledem na Mt.Cook.
Jeste pred tim, nez prodame nas pojizdny domecek si sesmaneme kanon Rangitaty. Se svymi 100 kubiky je to opravdu sila, ale i Vendulka pres pocatecni obavy to dava na jednicku.

Poradne padlovani na West Coastu

Jo jo, je to tak bez prace nejsou kolace, protoze my jsme pracovali, tak jsme si mohli doprat tech kolacu, ale to uz vite z minula.
Takze ted pridavam par fotek a kopec dalsich zazitku.
Horni Kakapotahi, naprosto luxusni zalezitost, zejmena kdyz skacete dolu, nekam kam nevidite a musite se trefit mezi dve skaly, jinak by to dost bolelo. Tommyho popis byl jasny: "Left line, but not realy left, but not right." Tak se uvidi co to udela. Frazer to dava na jednicku...

Po moji vrtulnikove Arahure, z ktere bohuzel nejsou zadne fotky, Vendulcine chodicim Styxu, destive Toarohy, prichazi na slovo znovu Styx a tentokrat se ucastnim take. Lod na zada a jde se, reka krasne zurci pod nami a slunicko se na nas smeje. Uz chapu, proc si tuhle reku Vendulka tak zamilovala, je to fakt krasny potok a kazdy si v nem najde to sve. Vendulka krasne boofuje jeden z mnoha dropu.

Cas se nam tu krati a tak ho neni na zbyt, proto volame mistni vtrulnikovou legendu Bruce Dando, ktery nas se svym letajicim strojem dopravuje na reku Whitcombe.

Sehnout se, pribehnout k te male mouse, rychle navazat lode, bezpecnostni pasy, pozdravit Bruce a uz se leti. No a zase jsme koukali jak se ta reka z vrtulniku zdala malicka:-)

Bruce pry leta uz 30 let a stale je cemu se ucit, tu sekyrku ma v helikoptere od te doby co do nej najela dodavka a znicila mu vrtulnik.

Whitcombe je v okoli tou nejvetsi rekou a svou silu davala znat hned od zacatku. Ohromne kameny, barva ledovcove reky, velke vlny a ohromne valce, to vse nas cekalo na ceste dolu.


Kanon Colliers, vyzadoval pevne nervy a poradne zabery. Kazdopadne Whitcombe byla plnohodnotnym rozloucenim se s West Coastem, i kdyz kdo vi, treba se tam jeste vratime.

Uz mame po praci:-)

Tak a je dopracovano, pracovni obleceni je jiz v popelnici, tezce vydelane penizky se na nas smeji z uctu a my uz si uzivame West Coastu.
Ale pekne poporade, s praci jsme se rozloucili stylove na krasne vinici uprostred hor, ktera byla cela pro nasi particku. Takze jsme si vecer mohli nerusene uzivat zapadu slunce a potom si davat open air kino na nasem notebooku. Ceske klasiky vzdy potesi a zahreji na srdci (je libo Jak utopit doktora mracka a nebo snad Pelisky) a daji vam pocit domova i kdyz sedite pod jiznim krizem.

Rychly presun na West Coast a jeho severni opustene plaze, take znamenal rychlou zmenu v pocasi, z prosluneneho Blenheimu, ktery se pysni nejvice slunecnymi hodinami na destive zapadni pobrezi. Ale zato je tu krasne a to more....

Ze by inspirace na Pana prstenu.... Tak tenhle strom opravdu vypadal, ze by se za nami mohl rozebehnout...

Na severu West Coastu je spoustu podivnych veci, od ohromnych vapencovych oblouku pres reku Oparara (bohuzel totalne sucha, takze jsme ji nemohli sjet), pres skoro chodici stromy az po totalne drze ptacky Robiny (konecne mne nekdo zobal z ruky).

Od Robina jsme se presunuli dale dolu na Jih do meky NZ padlovani. Hokitika se stala na par dni nasim domovem a spolecne s Amiky Frazerem a Charlesem, pareckem z Tasmanie, Skotem a par mistnakama jsme si zacali uzivat mistnich kajakarskych perel. O zabavu bylo hned postarano pri prvnim velkem desti, kdyz jsme museli nasi dodavkou prekonat nekolik rozvodnenych brodu, odvalit velke kameny z cesty a podjet pod malym vodopadem. Bohuzel a nebo snad mozna bohudik se rozvodnena Totara utisila a my jsme si mohli uzivat jejiho krasneho kanonu.

Rano nas svym zpevem budil Bellbird, ktery chodil sosat nektar do naseho noveho pusobiste u jezera Mahinapua.

Nez nam odtekla vsechna voda, tak jsme si jeste dali oba useky reky Kakapotahi, horni usek nam dal dost zabrat, protoze se jednalo o dost prudkou zalezitost v uzkem kanonku, ale jak jinak, stalo to za to.

A je tu zase dalsi vecer a s nim, co jineho nez kycovite zapady slunce....

Na dalsi reku se musi pekne po svych, takze nalozit lodku na zada, zatnout zuby a vyrazit do lesa. Je to docela drina, zejmena kdyz se vam lod zasekava o vetve a nebo o koreny a kameny. Ale vynalozena namaha stala urcite zato a reka Crooked nezklamala.

A kdyz uz mate uchozene nohy, tak jsou tu prece vrtulniky a jeden takovy s nami doletel na reku Arahura. Uz cesta nahoru v malinkatem vrtulnicku pro dva cestujici a pilota slibovala nevsedni zazitky. Znovu jsem se presvedcil, ze to co se ze vzduchu zda jako nic je ve skutecnosti docela mazec. O Arahure jsem snil od doby co jsme koupili v unoru vodackeho pruvodce a protoze se sny maji plnit, tak je to tu.

Na druhou stranu jsem na jedno odpoledne nechal Vendulku samotnou s typkama z Tasmanie a ona se mi hned zakouka. Za to jedno odpoledne si uplne zamilovala reku Styx, na kterou se sice take musi slapat po svych, ale vynalozena namaha je po zasluze odmenena. Po tom co jsme si Styx dal take, uz na nej nezarlim:-)

Tak si zase jdeme hodit lod na zada a jdeme slapat na nejakou mistni ricku...

Zase na JIHU

Udalosti nabraly rychly spad a my se nakonec rozhodli pro rychly presun na Jizni ostrov. Bohuzel domluvena prace se trochu zpozdila a nam se nechtelo cekat, cas se nam tu krati a tak jsme rychle prodali muj stary kajak, navstivili Hanku ve Wellingtonu a mazali na trajekt.
More o sobe davalo vedet, takze se clovek citil jak v houpaci siti.
Nakonec jsme zakotvili u kamaradu v Blenheimu, nejvetsi vinarska oblast NZ, bohuzel s absenci divoke vody na sjizdeni.
Nas prijezd jsme zahajili pohodovym vecirkem a zaroven dekolaudacni party.

No a po par peripetiich s Indickym kontraktorem, padlovacim vikendem v Murchisonu, kde mimo jine Vendulka u mistni kajakarske legendy Micka Hopkinsona vyzkousela ruzne padla z dilny Werner, jsme konecne zacali pracovat.

Nejdrive se jednalo o velice relax hodinove placenou praci, prace bylo malo a tak jsme si ji museli setrit.
Jo a ty pred pracovni rana za vychodu slunce...

Potom jsme zacali pracovat na par dni s partickou nasich punkacskych kamaradu, prace to byla obvzlaste vypecena. Nejdrive se jednalo o pricvakavani plastovych obalu ke kminkum vinne revy, no a potom jsme odrbavali na jine vinici z kminku nove vyhonky. Takze clovek byl cely den shrbeny a musel se pekne ohanet, protoze se jednalo o kusove placenou praci. Ale coz, nakonec se clovek otupil a mastil vinici jedna basen.

O vikendu jsme vyrazili k mistnimu majaku. Na Cape Cambell jsme museli pekne svizne, abychom to stihli pekne mezi prilivem a odlivem.

A protoze Ind pro nas nakonec slibovanou praci nemel (nikdy never Indum), tak jsme mu dali vypoved a vyrazili s Joskou na vylet. Ostatni si lecili bolava zada a namozene nohy z prace.

Prvni volba treku nedopadla valne, nas knizni pruvodce trochu zapomnel updatovat mapy. A tak druha volba padla na Mt. Patriarch, kde jsme nedrive podrobili nasi dodavku jedne z dalsi terenich zkousek.

Vrcholove foto, to prece musi byt.

Joooo ty panaromata. Pocasi se nam zacalo trochu kazit a nez jsme dorazili na chatu, tak nam trochu sprchlo. Coz bohuzel odnesla Joskova noha, kdyz uklouzl v prudkem klesani a rozsekl si ji kamenem. Vendulka situaci hned zhodnotila jiskrnym pohledem a dala se do osetrovani. Jakozto spravna zdravotnice amaterka ranu pekne ocistila, pekne stahla a bylo. Celou proceduru jeste nekolikrat zopakovala, aby se ujistila, ze se rana bude dobre hojit a ze neni zapotrebi se vracet do Blenheimu do nemocnice.

Po navratu k nasemu pojizdnemu domecku nam to nedalo si nevyjet dale po pry 4x4 ceste na paradni vyhled.

Se salkem vonave kavy a zapadajicim sluncem, jsme museli trochu upozornit lovce divokych prasat, ze by nemusel strilet tak blizko nas. Uznal, omluvil se a odkracel dal svou loveckou cestou.

Ve 1200mnm se nam pod jasnou oblohou trochu ochladilo a tak nezbylo nez vecerni idylku doplnit ohnem a kochat se nekonecnou oblohou. Jo co vic si prat.

A od zitrka zase pracujeme, uz ne pro Indiany, tak uvidime co se z toho vyvrbi.

Uz se nam to tu opravdu krati a my za necele dva mesice mazeme smer LA, Kostarika a vy.

Flakani uprostred Severniho Ostrova

Z Bliss Stick tovarny jsme upalovali co nam kolecka stacily na vypousteni prehrady na rece Whakapapa. Melo se jednat o jedinecnou prilezitost, ktera se jen tak neopakuje. Pani z NZ Hydra se moc nevytahli a kohouty moc neotevreli, ale na pekne svezeni to stacilo. Jediny problem byl v nasem nacasovani, jednalo se o 23km padlovani a my na to meli presne 3,5 hodiny denniho svitu. Ale ricka pekne tekla a tak jsme to spolecne s Vendulkou a Fraserem stihli.

Nedeli jsme zasvetili uctivani sopek a oslave krasneho pocasi v Tongariro NP. Po pohodovem ranu v rytmu a tempu regga jsme vyrazili smer Red Crater.

Jo sopky jsou magicke a dostanou vas opravdu "high".

Bohuzel potom se zhorsilo pocasi a my meli utrum. Takze dalsi dny jsme zasvetili zlepsovani nasi kondice behanim mezi Taupem a Huka falls. Objevili jsme tam paradni cca 8km dlouhy okruh na jehoz konci byly horke prameny zadarmo. Co vice si prat.

A protoze hladove krky zarovek a jinych elektrickych spotrebicu jsou neukojitelne, tak se na nas usmalo stesti v podobe optimalniho stavu na nejlepsi NZ rodeove vlne a pani z elektrarny nam pustili krasnych 220 kubiku. Musim priznat, ze to byl fakt masakr a poradna sila. No a kdyz k vam do vracaku prifrci velikansky turisticky jetboat, aby se ridic zeptal, jak se jezdi, tak jenom valite zraky.

Tak tohle neni nase nova dodavka, my bychom ji za nic nevymenili. Takhle tady cestuji a vzpominaji na zlate casy hipici. Tohle auticko, byl opravdovy skvost, kazdicky detail byl udelan s laskou hipickou a bylo to na nem videt.

A samozrejme jsme si neodpustili dalsi bajecne horke prameny, kdo by odolal, i kdyz nazev Butcher (reznik) moc k navsteve nelakal.

Dalsi z mnoho termalnich atrakci okoli Rotoruy, tentokrat se jedna o Mud pool, ktere zrovna ke koupani opravdu nelakaji.

Bohuzel se na nas neusmalo stesti v podobe prace na Severnim ostrove a tak jsme se museli rozloucit i s nasi oblibenou Kaitunou. Zamackli jsme slzu a dali si tento bajecny run hned nekolikrat. Rozloucili se s Okere falls, sesmahli Tutia falls, dali rodeovy trenink ve valci na take outu a odfrceli smer na jih.

Po ceste jsme jeste stihli sesmahnout s partickou z Hamiltonu reku Mokau za krasneho zvyseneho stavu. Jednalo se o jednoduchou ricku s par vypecenymi misty.

A ted huraaaa na Jizni Ostrov vstrict dalsim dobrodruzstvim.

East Cape aneb další „světové NEJ"

Týden volna, objevujeme další část severního ostrova – opuštěnou východní část mezi Opotiki a Gisborne. Co lze čekat? Útesy, maorské vesničky, maják, fůru kilometrů prázdných silnic a fůru kilometrů písečných pláži stvořenýh k běhání. Počasí ukázalo vlídnější tvář, tak vzhůru na Hawai.

Vesnička Hawai, odhodlaná umýt špinavý hrnec jsem spíše pořádně zmáchala sebe sama.

Po prvním dnu se k nám přidává Jozka s Michalem a jejich nový luxusní 4WD vůz. Zatímco v našem vanu jedeme k majáku po hrbaté gravelce, kluci neznají jiného pocitu než hladký skoroasfalt.

A další NZ „světové“ nej: Nejvýchodnějsí maják na světě. No přihlédneme-li k blízké datové hranici, za předpokladu, že na ostrovech v pacifiku nemají maják, je to asi pravda. U dalších světových nej však musíte přihlédnout k tomu, že NZ je ostrov a všude jinde je daleko. Srovnání je tak někdy zkreslené (lépe řečeno svět = NZ a možná Austrálie, ale jsou na to hrdí!) .

East Cape je prostě trochu jiný svět…

Po cestě zpět ještě lake Wakaremoana, počasí se kazí, takže žádná velká fotografická díla.


V sobotu se Miloš definitivně rozhodl zprášit Huka falls (60ccm).

Bez podpory z vody a fotografického týmu by to nebylo možné ani zdokumentované. Tým školených dokumentaristů nezklamal, záběry se zdařily na první pokus a nadšený borec tedy nemusel nájezd opakovat. Prý to mělo sílu…
Zleva: Bezpečnost a kamera - Charlie, dokumentace a podpora na startu - Michal, dokumentace a podpora bezpečnosti - Jozka, vodopádová hvězda - Miloš, koordinace fotodokumentace: za objektivem.

A na závěr týdne ještě Tongariro, Access 13 a 14, zde Waikato falls. Jako nezavislého pozorovatele s mozkem mne nepřekvapilo, že při pouštění přehrady je průtok výrazně vyšší než normálně a z jednoduchého fotogenického vodopádu je pořádný kousek (skáče se jen ten poslední drop). No odhodlané borce to asi dost překvapilo, myšlenky byly tak dlouhé, že došla baterka ve foťáku i v kamerce. Sam jako první to ještě stihnul…

Uz vime jak?Aneb jak jsme vyrabeli kajaky

Abychom pouze necestovali a neflakali se, tak jsme se rozhodli si rozsirit obzory ve vyrobe kajaku. U lokalniho vyrobce bajecnych plastovych milacku, proste v tovarne Bliss Stick, jsme si domluvili tyden prace za dva kajaky. Vyraz tovarna zni dost nadnesene, spise se jedna o takovou vetsi stodolu 30 min od nejblizsiho mestecka, kde se vsechno striha, sije, pece, brousi, obrusuje, lepi, vrta, montuje a bali a potom se hotove kajaky posilaji do celeho sveta.

Hned v pondeli jsme vyfasoval klice od auta a uz jsme mazal s lodema do mesta. Vendulka se mezitim pripravovala na svou karieru sicky bocnich operek. Pani sefova skakala radosti do stropu, kdyz ve Vendulce obevila jeji nesmirny talent v siti na stroji. A panecku, jake paradni operky Vendulka usila budou moci obdivovat az v USA a my v nasich novych lodich take.
Ja jsem se potom stal vrchnim vrtacem a sestavovatelem sedacek, lepicem a brousicem kolenich operek a k tomu se nabalila spousta dalsich cinnosti.
Den ubihal v pohodovem rytmu regge, ktere nam vyhravalo z velikeho reproduktoru.Vecer jsme praci vetsinou zakoncili tlahanim okolo cerstve upecenych lodi, ze kterych jeste salalo prijemne teplo.
A uz tu byl ctvrtek, velky den peceni nasich novych lodi. Andy, vrchni vyrobce skeletu a obsluhovac pekelne pece na vyrobu kajaku, privezl cerstvy prasek ze ktereho se kajaky vyrabeji a uz se mohlo zacit. Nejdrive prisla na radu moje lodka. Volba padla znovu na Mystika, ktereho pokud Buh a Air New Zealand daji si dovezu domu. Vsechny jsou trochu sokoval svym navrhem designu. Ale posudte sami……


…kdyz uvidite tohle, tak to znamena, ze jezdim jako ... Kdyz bylo vse pripravene, prasek rozprostren ve forme podle mych predstav-sup s ni do pece.
Tak a je na case pripravit novou formu, je ta je malinka. Ano Vendulka si vybrala rodeovou lodku na huste triky ve valci a na vlne. Ja jsme popochazel okolo pece jako mlsny, ale trochu nervozni, kocour a Vendulka s Andym ladili kazdy detail cervene kytky, ktery se ocitnul na dne Vendulcina noveho milacka. Asi si budu muset nechat vytetovat ohromnou kytku pres cela zada.Vyndal moji a za staleho toceni nechat pomalu chladnout a sup do pece s Vendulcinou.
Konecne nastal cas a forma se otevira, nikdo napetim ani neduta, atmosfera je tak husta, ze by se dala krajet…a je tam. Juchuuu, barva presne podle predstav a prasatko je fakt sladke.

Mezi dopecenim Vendulciny lodky Andy jeste pripravil lodku pro Amika, ktery tam pracoval s nami a ktery cely tyden premyslel o barvach sve nove lodky. Nakonec pres silene barevne kombinace a silene obrazky na dne, rezignoval a smiril se s usedlou modrou lodkou a barevnou kometou na dne.
Mezitim se nam poupe pri teplote 280C rozvinulo do ohromneho kvetu, Vendulka jasala radosti a vsichni uznale obdivovali um mistra Andyho.
Patek se nesl ve znameni pripravy vsech dilu do nasich novych lodek. Nechali jsme si udelat ruznobarevne sedacky a operky, Vendulka usila bocni operky jeste s vetsi laskou a kdyz bylo vse pripravene, tak sam velky sef Charles pristoupil a vse smontoval.
Tyden utekl jako voda a bylo zase na case zvednout kotvy, vyklidit prostor pro dalsi pracanty a jet testovat nase nove lodky.
V sobotu, jsme sice paradne zapadlovali, ale dali jsme prednost nasim starym lodkam. Akorat Vendulka nemohla odolat a trochu nepotrenovat flat louka rodeo.A slo ji to paradne.

A dalsi cast rodeove session pred tim nez jsme vyrazili trekovat na Tongariro.

Jo a kdyz uvidite na NZ dodavku s 5 lodemi, tak to jsme asi my. Nejsme zadni troskari a tak jsme si jeste pujcili jednu rodeovku pro me.

Jedeme ladit formu….