Ale pekne poporade, s praci jsme se rozloucili stylove na krasne vinici uprostred hor, ktera byla cela pro nasi particku. Takze jsme si vecer mohli nerusene uzivat zapadu slunce a potom si davat open air kino na nasem notebooku. Ceske klasiky vzdy potesi a zahreji na srdci (je libo Jak utopit doktora mracka a nebo snad Pelisky) a daji vam pocit domova i kdyz sedite pod jiznim krizem.
Rychly presun na West Coast a jeho severni opustene plaze, take znamenal rychlou zmenu v pocasi, z prosluneneho Blenheimu, ktery se pysni nejvice slunecnymi hodinami na destive zapadni pobrezi. Ale zato je tu krasne a to more....
Ze by inspirace na Pana prstenu.... Tak tenhle strom opravdu vypadal, ze by se za nami mohl rozebehnout...
Na severu West Coastu je spoustu podivnych veci, od ohromnych vapencovych oblouku pres reku Oparara (bohuzel totalne sucha, takze jsme ji nemohli sjet), pres skoro chodici stromy az po totalne drze ptacky Robiny (konecne mne nekdo zobal z ruky).
Od Robina jsme se presunuli dale dolu na Jih do meky NZ padlovani. Hokitika se stala na par dni nasim domovem a spolecne s Amiky Frazerem a Charlesem, pareckem z Tasmanie, Skotem a par mistnakama jsme si zacali uzivat mistnich kajakarskych perel. O zabavu bylo hned postarano pri prvnim velkem desti, kdyz jsme museli nasi dodavkou prekonat nekolik rozvodnenych brodu, odvalit velke kameny z cesty a podjet pod malym vodopadem. Bohuzel a nebo snad mozna bohudik se rozvodnena Totara utisila a my jsme si mohli uzivat jejiho krasneho kanonu.
Rano nas svym zpevem budil Bellbird, ktery chodil sosat nektar do naseho noveho pusobiste u jezera Mahinapua.
Nez nam odtekla vsechna voda, tak jsme si jeste dali oba useky reky Kakapotahi, horni usek nam dal dost zabrat, protoze se jednalo o dost prudkou zalezitost v uzkem kanonku, ale jak jinak, stalo to za to.
A je tu zase dalsi vecer a s nim, co jineho nez kycovite zapady slunce....
Na dalsi reku se musi pekne po svych, takze nalozit lodku na zada, zatnout zuby a vyrazit do lesa. Je to docela drina, zejmena kdyz se vam lod zasekava o vetve a nebo o koreny a kameny. Ale vynalozena namaha stala urcite zato a reka Crooked nezklamala.
A kdyz uz mate uchozene nohy, tak jsou tu prece vrtulniky a jeden takovy s nami doletel na reku Arahura. Uz cesta nahoru v malinkatem vrtulnicku pro dva cestujici a pilota slibovala nevsedni zazitky. Znovu jsem se presvedcil, ze to co se ze vzduchu zda jako nic je ve skutecnosti docela mazec. O Arahure jsem snil od doby co jsme koupili v unoru vodackeho pruvodce a protoze se sny maji plnit, tak je to tu.
A kdyz uz mate uchozene nohy, tak jsou tu prece vrtulniky a jeden takovy s nami doletel na reku Arahura. Uz cesta nahoru v malinkatem vrtulnicku pro dva cestujici a pilota slibovala nevsedni zazitky. Znovu jsem se presvedcil, ze to co se ze vzduchu zda jako nic je ve skutecnosti docela mazec. O Arahure jsem snil od doby co jsme koupili v unoru vodackeho pruvodce a protoze se sny maji plnit, tak je to tu.
Na druhou stranu jsem na jedno odpoledne nechal Vendulku samotnou s typkama z Tasmanie a ona se mi hned zakouka. Za to jedno odpoledne si uplne zamilovala reku Styx, na kterou se sice take musi slapat po svych, ale vynalozena namaha je po zasluze odmenena. Po tom co jsme si Styx dal take, uz na nej nezarlim:-)
Tak si zase jdeme hodit lod na zada a jdeme slapat na nejakou mistni ricku...
Žádné komentáře:
Okomentovat