Trochu kycove vecery…

No neodpustim se s vami podelit o nase prilezitostne kycovite vecery, kdyz jsme si jen tak vyrazili na plaz. Dat si kavu a jen tak se trochu zasnit…

Velikonoce-padlovacka na Bulleru

No k Velikonocum prece tradicne patri padlovani nebo lyze, no a tentokrate vyrazime na dva dny padlovat na Buller. Nasi oblibenou reku, ktera je nejakych 150km od nas a vodu ma cely rok a je na ni nekolik peknych useku, ktere stoji za to a my si je pokazde uzijeme dosytosti. Nyni mame sice asi nejmene vody co jsme tu meli, ale je to zase uplne jine a paradni.
K Velikonocum nepatri jenom padlovacka, ale samozrejme také mazanec…

… pomlazka (sice neni z vrby, ale musel jsem vzit za vdek tomu co bylo po ruce a melo podobne vlastnosti, tak snad Vendulka neuschne) a Velikonocni vajicko…

…co se vam mozna bude zdat divne, tak k Velikonocum nepatri podzim. Ale coz svet je proste naruby…

No a aby jste videli, ze zatím po 3 mesicich na cestach nevypadame odpudive a dbame o sve zevnejsky, tak predkladam dukaz, ze se nas ani mistni fauna neboji

Mt. Arthur

Nedele a v nedeli se nedela, ale cestuje. No kdyz tohle pisi, tak nas zrovna ceka pracovni nedele, jablka zraji o sto pero a vubec nehledi na nase volne nedele. Kazdopadne par jich bylo a tak je o cem psat.

Vyrazime na jednu z nejvyssich hor narodniho parku Kahurangi. Pri ceste nahoru se nejdrive zapoti nase dodavka, radim za jedna a prekonavame strme vyskove metry, no a potom se zapotime my. Radime za dve a mastime az se nam prasi za pohorkama. Po ceste predbihame par Kiwiku a bojujeme s poryvy vetru. Mt. Arthur je vapencova hora a je v ni tolik der jako v poradnem ementalu, z jejiho vrcholu jsou krasne videt plaze Golden bay na jedne strane a kopce NP Kahuranhi na druhe. Parada, takovy balzam na dusi a trochu vycisteni hlavy od jablek:-)
No posudte sami.

Mauria falls video

Dny se nam zkracuji a tak je vice casu na strihani videa. Takze tady je jedno z nich.

Treti soutezni otazka

Treti soutezni otazka tentokrat mimo jablkovy obor.

Co to je?

Cobb Valley- respektive udoli reky Cobb

Tak tu mame dalsi vikend a vyrazime po okoli. Tentokrat padla volba na udoli Cobb, kde je velka prehrada a super hory. Cesta je to opravdu bajecna, nase karka zase dostava poradne do tela na prasne strme stoupajici ceste, ale ty vyhledy stoji opravdu za to. Hlavne kdyz tesne vedle kol mate propastJ
Asi se budu opakovat, ale tohle uslysite asi jeste hodnekrat, proste ty vyhledy jsou bajecne. Dame si jeden kratky trek k jezerum a potom si jenom uzivame kavicky, sladkeho melounu, slunicka a boziho klidu uprostred panenskych hor. Ze bych po sve 30-tce zacinal vyhledavat papuce a klid.

Skoda jenom, ze mame jeden den volna, protoze tady by se dalo vydrzet celou vecnost.
No a abych nezapomnel a vy jste nerekli, ze to byl neplodny vikend, tak jsme vyzdobili strop nasi dodavky karimatkou s psychadelickymi vzory. Je pravda, ze od te doby chodim ve snu strihat kere a sekat travu do OMD a Vendulka prodava sve obrazy do Akademie, ale jinak jsme v poradku…
Tak zase na jablka.

Prace, facha, makacka, atd….

Takze jak uz vetsina z vas vi, tak jsme na chvilku zakotvili u Motueky, rychle nasli praci a uz pres 6 tydnu trhame jablicka a hrusky (no respektive hrusky jsme trhali jenom dva dny).
Prace je to pozitivni, jste na cerstvem vzduchu, slunicko sviti a vy si trhate cervena jablicka a jeste vas za to plati.
A jak probiha nas den. Rano se probudime v nasem autiku, utikame do kuchyne si udelat rychle snidani, zdravime dalsi rozespale kolegy.

Vendulka v pracovnim

No a po rani hygiene nastartujeme karu a mazeme do sadu. Vetsinou si na ceste dame jeste vychod slunce, i kdyz nam ted posunuli cas, takze stavame za svetla. No a potom uz jenom trhame a trhame, lezeme na stafle a plnime takovou velkou drevenou bednu jablkama. Za kazdou takovouhle bednicku jablicek jsme placeni, takze se jich snazime udelat co nejvice, abychom vydelali svuj prvni jablkovy milion.

V sadu s nami jeste maka par typku ze souostrovi Tonga. Jsou to takovy tmavy habani, kteri se stale detinsky chechtaji a pokrikuji na sebe jejich silenou hatlamatilkou. Sem tam nektery z nich zacne zpivat nabozenske pisne. Na cemz by nebylo nic tak spatneho, kdyby se je nesnazil zpivat v nejvyssich toninach, takze ze zpevu se stava spise kvileni eunuchu. No a jake bylo me rozcarovani, kdyz jsem zmineneho zpevaka videl. Urcite to nebyl nejaky pritepleny vechytek, ale chlap jako hora, ktery vypadal, ze prave utekl z vezeni. Takze o zabavu mame postarano.

Dokonce mame k dispozici luxusni horkou sprchu, coz je po mesici a pul cestovani opravdu luxus. Dalsi vydobytek moderni doby je vybavena kuchyne se sporakem s troubou. Takze Vendulka je ve svem zivlu, vari a pece o stosest. Strudlik, hruskovy kolac, bajecny cerstvy chleb a dalsi dobroty az se sliny sbihaji. Rad bych vam poslal na ochutnani kousek jejich dobrot, ale asi nedorazi v pozivatelnem stavu. Takze si tak maximalne muzete nechat zdat a ja je vsechny snim.

Way to Motueka

Na ceste za praci do Motueky si jeste uzivame West Coastu…

…a se jeste zastavujeme na Bulleru. Super reka, ktera ma vodu skoro vzdy a je bajecne dostupna. Proste vsechno co si kajakarovo srdce preje. My jsme meli stesti na ruzne vodni stavy, takze reka byla vzdy jina. Vlastne se Buller stal takovou nasi domovskou rekou, protoze jsme na nem stravili nejvice dni a radi se na nej jeste vratime.
Tentokrat si davame vsechny tri useky, ktere stoji svoji obtiznosti za to. Ale nasim srdcim je stejne nejblizsi ten na kterem jsme zacali, O´Sullivan se svoji Jet Boat pereji.

Na nejlehcim useku potkavame partu Nemecky kajakaru znacne ve vysluzbe, ale klobouk dolu. Nejstarsim z nich je pry okolo 70-ti, jen tak si vyrazi s kamarady na NZ a jeste k tomu si tu zapadluji. S jednim si davame nejtezsi perej useku a pozdeji se dozvidame, ze v 70-tych letech se dvakrat ucastnil mistrovstvi sveta ve vodnim slalomu. No proste vybrana spolecnost.
Ale nyni uz jedeme trhat jablicka.

Arthur Pass nekdy v breznu

O co vice bylo minule textu o to vice bude nyni fotek. Vybrali jsme si trek na 5 dni, ktery vede pres 3 pasy a ve stupnici obtiznosti patri k tem tezkym. Juchuuu, boty toulavy nas vedou strme do Kelly saddle, asi ani nema cenu se zminovat o tech panoramatech, zhodnotte sami….

První noc travime sami v naprosto luxusni chaloupce a ani se nesnazime spocitat to mnozstvi hvezd na nicim nerusene nocni obloze.
Druhy den si to mastime okolo reky Taipo, natahujeme krky, abychom videli vsechny pereje, protoze tahle ricka se take da jezdit. Samozrejme si nenechame ujit moznost vyzkouset lanovku pres reku, kdo by si macel nozicky ve studene vode, kdyz nemusi.

Vecer travime v dalsi z paradnich chatek ve spolecnosti sympatickeho paru z Kanady, vymenujeme si poznatky o NZ a ja vzpominam na muj vylet do Kanady. Po setmeni se vykradame a jdeme hledat mistni horke prameny vybaveni motyckou a hrncem. Prameny jsou hned na brehu Taipo, jedna se sice o docela melke bazenky, ale kdo by odolal, kdyz ta tepla voda je tak prijemna. Jen tak si lezite v bazenku s teplou vodou, polevate se horkou vodou obcas nadskakujete když je ten kamen pod vami prilis horky a na vzdalenost ruky mate zurcici reku Taipo a nad hlavou milion hvezd, kterym dominuje Jizni kriz. No asi si to dokazete predstavit sami.

Dalsi den nas ceka nejtezsi cast cesty, korytem potoka po kamenech pomalu stoupame do Harman pasu. Zase ty panoramata, kopce vsude okolo, udoli plne vodopadu, ledovce no proste nuda.

Bohuzel vecer prichazi dest, ktery zveda hladiny rek a kazi nase plany na dalsi pokracovani v trekovani. Z lenosti se jeste pokusime prebrodit rozvodnenou reku v nejvetsim rozlivu, ale vzdavame to hned u kraje a jako zpraskani psi ji jdeme obejit.

Vecer jedeme prohlednou spodni usek Taipo, ktery jsme nevideli a na kterem by mel byt krajinomalebny kanonek. Cast cesty by mela byt projetelna „normalnim“ autem a druha cast je pouze pro 4WD. No kdyz jsme to tam nasmazili, jiz nebylo uniku a museli jsme nase autiko podrobit zkousce kolik toho vyjede a projede. Je to fakt husta kara, zvlada toho dost, ale musí nam jeste neco vydrzet a tak volime ustup. Jak se potom dozvidame tak cesta k nemu je o dost tezsi nez samotne padlovani.



Takze hura vstric dalsim dobrodruzstvim….

Cantenburry

Z Otaga nas vyhnalo zhorsujici pocasi a tak jsme zamirili smer vychod, kde hlavnim magnetem je Mt. Cook. Vecer jsme si uzili paradni vyhledy, kavicku, padlovacku na jezere Pukaki s Mt. Cookem. No posudte sami, nestoji to za zastaveniJ



Bohuzel hned rano se nam Cook, previt jeden, schoval do mraku a predpoved nebyla moc naklonena dalsim vyhledum a vyletum po okoli. Takze volime ustup a k Mt. Cook se stejne jeste vratime. Mijime slalomovou trat u jezera Tekapo, bohuzel suchou a mirime k rece Rangitata, ktera ma zase na nas vkus o dost vice vody nez bychom si na WWIV+ prali. No tak priste, stejne prsi a tak se prece nebudeme macet.
Dest vsak kouzli usmevy na nasich tvarich a rychle mirime k ricce Ashley, ktera by se mela jezdit v rozmezi 4-120 kubiku. No jsem opravdu zvedavy co to bude. Dorazime k Ashley a husty dest nas ujistuje, ze bude jeste lepsi pockat a tak vyrazime na dalsi opustenou reku Hurunui. Jiz na ceste po naprosto opustene prasne ceste je nam jasne, ze to bude stat za to, ale „shuttle auta“ nebude patrit k tem jednoduchym. Zaplat pan buh, rano se pocasi umoudrilo a my potkavame particku kajakaru z Christchurch. Myslim, ze jsme se jim docela hodili. Jednalo o zacatecniky s jednim starsim old school kajakarem, ktery si vsak po par kilometrech zlomil sve padlo, ktere si koupil v Nemecku v Ausburgu ve zlatych osmdesatych letech. Takze je na nas provest talentovanou drobotinu nejvetsimi perejemi a hlavne neminout vystupove misto, protoze jinak by nas cekalo 20 km v kanonu. Hurunui nezklamala, krasna trojkova ricka v malebnem udolicku daleko od civilizace.
Dalsi den si davame Ashley, no predpokladal jsem, ze pristup k rece bude jednodussi, ale 15 km po prasne ceste nas vraci do NZ reality. Vyrazime a auto nechavame nahore s tim, ze se pokusime stopovat a nebo to proste dojdeme. Ashley se zarezava do hlubokeho kanonu a neuveritelne meandruje. No proste paradni krajinomalebna trojcicka. Na ceste k autu nam stavi prvni auto, takze by to byla pohoda, kdyby nejelo az po tom co jsme z 15-ti km ukrojili 11kmJ Ale i tak to stalo za to, ale je na case se presunout a obout boty toulavy. Takze hura do Arthur pasu…..

dalsi davka fotek a informaci

Intro
Trochu delsi dobu jsme se neozvali a mame tu par restu a dluzime vam nejakou tu fotku a vypraveni. No a hlavne me uhani muj 90+ prastryc, takze muzete podekovat jemu za to, ze jsem se rozhoupal. Takze…..a kdo bude cist pozorne, tak se jednoduse dopidi další zakerne otazky.
Jinak odpoved na první soutezni otazku je cca 1hod v prumeru. Vy nas tedy podcenujete. Karabaci chlapi si prece nemeni pomozky každý den. No, ale musim tady vyzdvihnout uvahu Vendulcina bratra, který na to sel naprosto vedecky podle urazene vzdalenosti stinu u binu. Dokonce prihledl k zemepisne sirce a naší poloze.

Nase vikendy

Vyhodou teto oblasti je, ze vsechno je kousek a my mame a vyber nekonecne plaze a nebo neprostupne hory, proste vsechno jako na dlani.
Abel Tasman-prvni volny vikend, respektive jenom nedeli, jsme stravili u more. Vytahli jsme trochu prosolit nase kajaky a zahrat si krykofkama na sea kajakare. Jen tak si padlujete po mori, uzivate si vlny, pozorujete hrajici si tulene a kdyz se vam zachce, tak se vyvalite na plazi a relaxujete. A to vsechno 15km od mista kde pracujeme.
Foto….

Farewell split, Whanganui Inlet - druhy vikend, je opravdu vikendem se vsim vsudy, tj. mame k dispozici cele dva dny a tak vyrazime na uplny sever Jizniho ostrova, ale to uz necham spise mluvit obrazky.

Fotky Golden Bay

No a dalsi vypraveni bude zase priste, jeste mame v zasobe par vikendu, takze no worries.

A nyni je cas na dalsi soutezni otazku: „Kolik kilogramu jablek se v prumeru vejde do jedne drevene bedny-viz. foto?“

Velikonoce

No my uz tu mame prvni snih a vy se urcite jiz tesite na jaro. My sbirame jablka a vy se tesite na pomlazku. Takze bohatou pomlazku a pekne si to uzijte. No a hlavne hodne jablek prejeme my dva.
Uz je pripravena dalsi davka obrazku, tak se teste, ale ted mazeme padlovat na Buller, uz nas svedi prsty a nase lode uz take nebavi padlovat po mori.
A tady je pomlazka od nas.....

PS: pro ty co dosli az sem: za jak dlouho v prumeru naceseme spolecne takovouhle "bednicku" jablek? Prvni spravnou odpoved nemine odmena.....