Pura vida Kostarika

Ved me dal cesto ma, .... zvolili jsme trochu netradicni dopravni prostredek na cestu domu, ale nekdy se tam prece dostaneme.

Jeste si nacpat bricha mistmima dobrotama (kopec ovoce, kozky, alias chicharones alias prasarnicka, proste velikanske vyprazene skvarky, nejakou sladkost na vrch) a mazeme na letiste.
Jeste v USA pujcit velikanskou karu, zajet do drive in a to snad uz bude vsechno.

Tak see ya soon

Den spravneho surfare

Probudit se jeste pres svitanim, opatrne slezt z naseho domecku vysoko ve vetvich a huraaa rychle na plaz.

Protahnout ztuhla tela, dat si par kilacku behu pri vychodu slunce, zkouknout vlny a poradne se natesit.

Po vydatne snidani, velikansky ananas s ryzi, je na case zacit diktovat na vlnach. S longboardem pod pazi vypadame jako husti surfari.

Nejdrive velikansky boj proti vlnam, dost casto proste prijde velikanska vlna a hup a jste tam kde jste zacali. Tezky zivot surfaru. A je to tu, uz jde, napeti, rozjet se a uz nas bere vlna, rychlost graduje, rychle se postavit a jedeme. Juchuuuu. Je to uzasny pocit. A tak skoro cely den nebo tak dlouho dokud trochu vladneme.

Surfovani je opravdu super a hlavne ty plaze, dobre jidlo, pohoda, pres poledne spanek, knizka, no proste luxus. Stinna stranka je odrene bricho a namozene svaly, ale i tak to stoji za to.

Thats all folks, tak za tyden doma a nebo se mozna jeste ozveme.

Par stupnu od rovniku

Ze San Jose jsme si to rovnou zamirili do Turrialby, kde jsme si na oldschool rodeovych lodich uzili teple vody spodni Pacuare. Padlovani dzungli jenom v tricku a s vareckou v ruce byl velky zazitek.

Posledni vychod slunce 2009 jsme si dali stylove na nejvyssi hore Kostariky Cerro Chirripo. Musim priznat, ze i na Kostarice umi byt poradna zima, zejmena ve vysce pres 3800mnm, ale snidane tady chutnala bajecne.

Rano noveho roku znovu vitame nad hranici 3700mnm. Na kyslikovou dietu jsme si uz navyknuli, ale i tak je na case pokracovat dal, rozloucit se s velkymi kopci a zamirit si to do dzungle.

Uplne na jihu, plaze, prales a horke slunce narodniho parku Corcovado. Kokosy chutnaly nejen nam, ale dostat se do nich je opravdu drina....

Kemp na plazi, nad hlavou krasni cerveni papousci, pod nohama velike zaby, pelikani vracejici se z uspesneho lovu a ty zapady slunce...

Pralesy Corcovada jsou zive 24 hodin denne. Barvy, zvuky, vune i chute.

Rychli, bojacni a preci zvedavi.

Takze ty divne vecerni zvuky, ktere jsme slychavali relaxujici v hamakach nakonec opravdu patrily Tukanum.

Od more jsme si to zamirili do stredu destneho pralesa. Dva kanadane si tam koupili 61ha pralesa, na kterem vybudovali stezky, opravili stary farmarsky domek a zpristupnili turistum. Takze jsme meli moznost si 3 dny uzivat samoty, koupat se ve vodopadech, brouzdat se lesem, koukat, poslouchat a lenosit.

Jeden z nasich ulovku a neni to banan.

Tak a to je tecka za jihem a ted hura na sever Kostariky, vulkany uz cekaji.