Pánská jízda na Defferengen bach a spol.

S hesly co tě nezabije to tě posílí , alespoň na chvíli a uvezu to pane Lorenc si naší dodávku plním čistě pánským osazením různého zevření, povahových rysů a povolání. Po dlouhém nakládání konečně vyrážíme směr Rakousko.

Doktor s výkřikem, že nemusí řídit se ihned chopí lahvinky vína to aby nám ta cesta rychleji utekla. A taky, že ano. Půlka posádky se příjemně opila, Kadlík stihnul párkrát zešikanoval Ťutína a už usínáme na tunelu v údolí řeky Lieser, kde jsme našli parádní místo na kempování.

Počasí nám přeje a tak po příjemné snídani značně namotivováni skáčeme do úseku zvaného Virgenschlucht, abychom po pár stovkách metrů z toho zase odešli, asi špatná konstalace hvězd a pařící slunce do ledovců na jistotě sjetí tohoto úseku také moc nepřidává.

Přesouváme se tedy rychle na vedlejší Defferengenbach, kde si hned dáváme střední s spodní úsek. Musím se pochválit, ale tenhle potok mě opravdu sednul a šíleně jsem si užíval tu parádní sypačku z kopce.

Večer, po dávce mrcasení se okolo nastoupaného Kalserbachu se splihle vydáváme na spodní Lieser, prý chill out, no jak pro koho. Hned na začátku v těžší části nám zaplave Filous a dává si mrazivou rozplavbu touto ledovcovkou, jeho loďku honíme ještě tak 1,5km a on sám je značně pobitý. Jo to jsou ti přeučující se singlíři.

Večerní párty se nese v duchu chlapské zábavy, Filous si líže upržené rány, Kadlí polévá Ťutína pivem, Doktor ohrožuje všechny nožem v marné snaze ochránit hořící svíčku a Karel usnul ve svém rozkládacím křesle. Prostě pohoda jazz.

Ráno si ještě smahneme v menší skupince nadšenců Taurenbach a přesuneme se na vodáckou maturitu na Lofer. Filous bohužel není schopen pádlování a tak svou energii věnuje do starání se o svou vařící skupinku- o mě, respektive o můj žaludek. Za což mu díky.

Jo jo, byl to super jedinečný víkend mít tolik exotů v autě:-)

Brandy - splněná mise

Když před dávnou dobou, když jsem byl ještě v kajakářských plenkách, poslouchal zvěsti o Rakouském potoku Brandenbergen Ache z úst našeho oddílového jezdiče Láďi Louši pociťoval jsem takové zvláštní mrazení. Prostě Brandy je klasika, několik soutěsek v krásné krajině.

Kajakářské plenky jsou již minulostí, Láďa je v kajakářském důchodu a my vyrážíme směrem na Mnichov a dále.
Kaiserklamm je vrchní úsek - zavřená úzká soutěska. Pilka nám najíždí stopu, za ním mažu já, potom to pálí Vendulka, Tomík přeučený signlíř a uzavírá to Karel. Peřejemi ukusujeme části soutězky a za chvilku jsem venku. Juchuuuu to byl poslední z těžších úseků,který mě ještě chyběl.
Pod soutězkou se přidávají ostatní a projíždíme další skvosty Pineg klamm a Tiefenbach Klamm. Tady nám hlavu zamotá Tomík, který zabydlíkuje ve válci a k lodi musíme slanit prostě o zábavu máme postaráno.

Tak snad brzy znovu....

Norsko - severská odysea

Nastavit out of office, zabouchnout dveře práce, zabalit, naložit, navázat, poladit nehrající rádio, zavolat asistenčku, nastartovat a hurááá vyrazit směrem za skoro nezapadajícím sluncem a kajakářskými zážitky.

Čekání na trajekt si každý krátí po svém, Vendulka si to pojistila abychom jí neujeli.
Po cca 1500km dvou nocích v autě se konečně dostáváme na proslulý bydlík u Lagenu, pár hodin spánku a jde se pádlovat. Na zahřátí si dáváme "pouhých" 35 km na Sjoe od Grandkaňonu po bydlík, se zastávkou na luxusní vlně. Další den ještě přidáváme Ridderspranget a s Robotem zase mažeme až na bydlík. Hoňte slalomáře po 35km v Amotu.

Store Ula perla Rondane přišla na řadu dále, již cesta k ní s belhající Haničkou byla zážitkem

Úpící Robot nad každým novým škrábancem na jeho nové lodi - ach ti slalomáři!

Uprostřed přichází adrenalinový zážitek v podobě skluzů a vodopádu.Vyhecován Péťou do toho jdu také, hluboké vylehnutí , přece si nenechám obrousit hlavu. A je, a jsme nad vodopádem.

Nájezd, sklouznout se a už se letí.... Paráda!

Euforie jako žádná jiná. Ale už se maže dál.

Posledni drop.

Pokračujeme dále na sever, což značí delší dny a více času na pádlování a popijení rumu. Po cestě si dáváme Loru a Jori - luxusní sjezdovka s bonusem v podobě nalezené lodi, ke které se nikdo nehlásí. Alespoň budou mít na čem jezdit nováčci.

Ještě, že jsme zrovna neřídil, asi bych si to bral osobně.

Enna a Boa jsou naše nejsevernější řeky, trochu nám zapršelo a tak máme parádní vodní stavy.

Boa je opravdu severská kráska, spousta krásných bezpečných stupňů v hlubokém kaňonu. Holky mají sice oči na vrh hlavy a ruce vytahané jako opice, kdo by také neměl po 6 hodinách pádlování.

Večer potkáváme Norské kajakáře, kteří mají nabídnutý panák domácí kořalky v sobě tak rychle než člověk řekne "popel". Prostě výsledek prohibice.

Second run double fun a tak si druhý den dáváme čistě pánskou Bou - tentokrát to pálíme dolu a za 1,4hod jsme dole.

Večer se si ještě pustíme žilou na rozvodněném Romfu, a když Robot řekně, že ještě nic vodnatějšího nejel, tak to už je. Holky utíkají srázem, kladkují lodě nahoru a my se mezitím pereme s mocným proudem. Ale dali jsme to a holky taky, pry uz pristeani o kladku a karabinu mene.

Pěší výlet k pramenům Grovu - je také někdy potřeba si protáhnout nohy.

Večer ještě potkáme Konstruktiváky, kteří utíkají z Romfa, které má už o poznání méně vody. Co si budeme nalhávat bylo to také pohlazení našeho mužského ega. A damskeho taky, tech 100 metru potesi:)

Trolstingen a za ním se skrývající kráska Valldola, která patří k těm našim nejoblíbenějším.

Konečně jsem se vyhecovali a s Marcelem a Petrem jsem dali její vrchní část, za což jsme byli odměněni krásnými slidy, parádními skoky, ale i dost vypečenými místy. To vše zasazené do dech beroucí vysokohorské krajiny.

Na cestě k Jolstri se k nám konečně přidává Pablíto a může začít škopičková párty - rum a napoleon tečou proudem, vždyť je také hodně důvodů a spousta bar stories k vyprávění.

Bohužel naší párty trochu ruší dotěrní a zvědavý mladí býčci. Normálně mi jeden z nich sežral hydro ponožku. Pablíto posilněn trochou Napoleona se pokouší o rodeo, vybaven červenouvodáckou helmou,ale bohužel býček je jiného názoru a nenechá na sebe šáhnout.

Přesouváme se do oblasti Vossu, která je bohužel hodně suchá a tak Money drop zůstane zase nepokořen.

Alespoň si dáme Myrdaselvu, chtělo by to trochu více vody,ale je to fakt super řeka.

Na cestě domu si dáme ještě hot tube party na Dagali se spřátelenými kajakáři. Je to už taková tradice, dát si pivko, naložit se do horké vody a porelaxovat.

Nad rámen 150 km před trajektem ještě musíme vyřešit defekt pneumatiky, k naší nevoli se celá závada značně zkomplikovala a my jsem kvůli banální opravě museli zavolat asistenční službu. No což punk´s note dead a jedeme dalším trajektem.

Hlavně, že se nestalo nic vážnějšího, třeba.....

That´s all folks!