Podzim už zaklepal na dveře, my jsme odložili termín svatby na někdy jindy, na kdy, to ví Bůh, ale bude.
Zabalili jsme všechn co se dá a vyrazli směr Sokolov na víkend ve znamení rodiné pohody a koníků. Už cesta ke stáji byla opravdovým zážitkem, bráchův Mercedes se smýkal ze strany na stranu, ale naše dodávka to dává s mírným prokluzem bez problémů.
Připravit, osedlat, přemoci prvotní obavy z těch velkých zvířat. Vendulka to po ujištění paní majitelky, že ten koník co jí dává je opravdu nejhodnější a určitě jí neschodí, nalézá a už trénujeme cirkusové kousky v kruhu. Musím přiznat, že když po nás chtěli abychom se v sedle otočili dokola, tak jsem trochu trnul, ale což vždyť to bláto je měkké.
V sobotu dostal Janísek velkého koně, ale na neděli si vybral trochu přiměřenějšího koníka.
Dojezdit, vyhřebelcovat, nakrmit a můžeme mazat směr jih do Slovinska, kde už na na nás čeká Karabáč se svojí Rakouskou partičkou. Na programu je podzimní idylka na Soči. Vydatně prší a tak je řeka full on a stejně nic jiného nelze podnikat. Krásnou podzimní atmosféru umocňují zasněžené vršky.
Druhý den využíváme zvýšených vodních stavů a s Karabáčem dáváme opáčko. Dle GPS až k italské hranici na řeku jménem Nadiža. Svezeni par excelence, vody jeste tak tak, nez hladina sklesá k normálu.
Tak a poslední boof sezony, který se opravdu povedl:-)
Večer už ale pouštíme Slovinsko, plánujeme cestu po malé silničce přímo do Itálie, ale čerstvý sníh na OneWay silnici nás nakonec způsobně vrací přes Predel. Asi dobře, protože tady je silnice protažená. Počasí stále pod nulou, ale vyhlídky předpovědi počasí jsou fajn.
Asi nejširší místo, kde jsme se po krátkém couvání ještě zvládli otočit:) cca tak 20 cm minimálně, Zastavili jsme se v okamžiku kdy jsme začali hrnout sníh břichem. Drobeček by se ze závěje asi špatně tlačil...
Zpět v Rakousku směřujeme do oblasti Totesgebirge, kde snad hory nejsou tak vysoké a tak by mohly být průchodné. Na radu Karabáče ještě krátký výlet k vodopádům nad Hallstattským jezerem. A samozřejmě turisti musí zavítat i do Hallstattu samotného.
Předpověd počasí nezklamala a za slunečna vyrážíme směr Puhringerhuette, klíč od winterraumu hřeje v kapse, ale podle informací dole je stejně otevřeno. Již na parkovišti je jasné, že nebudeme sami, ale aspoň bude zatopeno a cesta prošlapaná:)
Fazole trochu brzdí, ale jako výmluva funguje skvěle :) a hlavně doma ji stejně nechat nemůžeme.
Terén je dost nepřehledný a další den bez prošlapané cesty na chatu Wildeseehutteje značně pomalý, takže nakonec volíme ústup dolinou a alternativní plán.
Prostě tato krásná krasová oblast zase zůstává jen kamzíkům. Mají to dost v kapse...
Skoro jakoby nebyl žádný snih, ve vyfoukaném sedle vede cesta zdánlivě dále.
Tak aspoň úsměv do objektivu a točíme do údolí, ještě je to kus cesty.
Ještě zimní pohádka, za chvíli prudký sestup do údolí. Chatky u jezera.
Dole aspoň zjištujeme, že Petra s Pablitem jsou přecijen někde na cestě a šli nám sice naproti na plánovanou chatu, ale taky se daleko nedostali. Večer naplánujeme alternativu a ráno vyrážíme na lehkou dvoudení procházku k další z AV chat a zase nás klíč hřeje v kapse.
... a sluníčko do zad, při cestě nahoru je počasí jedna báseň a protože to není daleko je čas se válet a vyhřívat na slunci.
Malá odbočka na kopec s 360st výhledem, cesta nahoru byla naštěstí horší než lehké lano dolů, takže si ty výhledy náležitě pamatujeme.
... a usmívejte se když vám slunko cvítí do očí... V údolí už není skorožádný sníh.
Ještě pár večerních výhledů když slunko pomalu zapadá.
Z balkónu největšího winterraumu v Totesgebirge, solární panely a máte i tady elektriku. Klíč pasoval do dveří krásně a otevíral celou chatu.
Petře s Pablitem se luxus winterraumu očividně líbí, jak dokázali spořádat tu obří večeři ovšem
nechápu.
...elegance v červených pruhovaných spodkách. Hlavním motivem jsou ale kamna s nádrží na teplou vodu, novinka, kterou jsme ještě neznali.
A celkový dojem dovolené? Zkraje pohoda a leháro, pak počasí leda pro kachny a kajakáře a nakonec hory. Ty jsou i v říjnu a listopadu prostě hory, na chatách je teplo a slunce svítí, takže můžete celou dobu myslet na hlouposti a užívat si volno:) Tak zas příště...
