Huraa na vodu-leden 2O11

Předpověď na víkend všem vodákům velí být ve střehu, oprášit lednový prah z kajaků, nažhavit telefony, oči upřít k blikajícím webovým stránkám a těšit se.
Nervozita graduje a sobotní sraz je stanoven na neúprosnou 7hod u bunkru. Ještě před rozbřeskem navazujeme lodě na naší super trooper dodávku a v silné sestavě mažeme na sever do Jizerek. Na tvářích všech se značí napětí co to dnes dáme: Kadlík, Marcel, Honza, Marcel, Matěj a naše těhulácká řidička a posléze i sběratelka vodáků Vendulka.

Vydatně prší a stavy jsou nahoru, takže na Mýtě, kde ještě nabíráme Doktora, se rozhodujeme pro Jizerku (60cm na vodočtu) s Jizerou.
Již cesta na Jizerku je zážitkem, prší a cesta je totálně ledovatá, mijíme zapadnutý autobus, překvapujeme zoufalého Poláka v pangejtu, když z dodávky vyskočí 6 chlapí, chopí se jeho Octavky a vrátí jí zpět na silnici.
Za vytrvalého děště s kroupy se vysmíváme běžkařům a vyrážíme na nasedačku. Říčka je hluboce zaříznutá do sněhových mantinelů. Obavy ze sněhových sifonů jsou na místě. Po pár desítkách metrů to začíná nabírat grády a říčka si to mastí pěkně dolu. Drop následuje drop. Potom jedna kryska a jeden musí z kola ven. Rychlý telefonát pro sběratelku skalpů a jede se dál.

Vydechnutí nabízí až Jizera po železniční most, kterou si náležitě užíváme, relaxujeme v opuštěném údolí nerušené přírody. U mostu nás opouští zmrzlý Marcel, který si mylně vysvětlil kde jsme a vydává se směrem na Mýto pěšky - jaká to byla chyba zjistil asi dost brzy.

Kutisin budí big rešpekta, ale Matěj nám ukazuje, tak se to jezdí, že stojíme na břehu s hubou otevřenou. Boof par excelans.

Po mírném rozkladu morálu se nakonec vybičujeme a mastíme na Kamienou, která má také krásnou vodu a slibuje parádní svezení. Kadlík nám na ní ukazuje pár ponorkových boofu, ale vše Ok ustojí.

Střídáme se ve vedení a tak nám cesta pěkně utíká a mastíme to dolu jako o život. Kdo by také ne, když nás čeká večeře u pana Veselého v Žel. Brodě.

Neděle je ve znamení krásného a naprosto jarního počasí, ale naše stavy jsou již prořídlé a tak s Kadlíkem a Pablítem jedeme zkusit Doubravku. Nikdy jsem jí nejel, tak jsem dost zvědavý co to bude zač. oubravka předčila mé očekávání, krásný kaňonek, příjemná hravá říčka uprostřed hlubokých lesů. Takže second run double fun a rychle na testovačku Bernard nealko piv, jsem přece kousek od Humpolce.

Večer ještě stihneme vydesignovat náš byteček a trochu ho připravit na příchod našeho prcka. I když tahle varianta by se sociálce asi moc nelíbila, ale srdce kajakářovo zaplesá. Nicméně není poslední.

Snad brzký začátek sezony (15-16.1.2011) značí dobrou sezonu.

See ya soon při dalších akcích.

Fieberbrunn freeride

Jo jo Filipes zase svolává akci, nakydalo a tak je potřeba rychle vyrazit a provětrat dvě tlustý prkna. Nejdříve dát všechno dohromady, kam jen jsem to dal ten pípák? Co lopata? ...

Po oslavě Břeťových narozenin, zaplníme celé Subárko a vyrážíme směr malé středisko Fieberbrunn, kde se jezdí část World tour ve freeridu. Únava byla značná a tak jsem se za volantem točili po pár kilometrech, je lepší dojet později než nikdy.

Přivítalo nás mrazivé,ale slunečné počasí. Pohled na okolní kopce vykouzlil na našich tvářích úsměv. Rychle slupnou snídani a hurááá do kopců, dřív než bude pannenský prach rozježděný.
Bohužel hned při první jízdě jsem si hnul kotníkem, ale pod heslem co tě nezabije to tě posílí, jsem přitáhl přeskáč a jezdil dál. A bylo opravdu o co stát. Krásné svahy s báječným přístupem od sjezdovek

Večer jsme měli v plánu přespat v AV chatě, která byla kousek od střediska a měl tam být winterraum. Bohužel špatná info. Takže za šerasjíždíme do vymrznutého údolí, kde si náladu spravujeme kopcem špeclí v místní restauraci.
Oči se klíží a tam nezbývá než přeparkovat náš Subaru park hotel, popřát si ne tak mrazivou noc (teploměr ukazuje zatím -12) a nechat si zdát o prašanových orgiích.

V neděli ještě nacházíme nerozjěžděný svah a dávame si ho hned 4 krát. Adrenalin stříká a je to prostě paráda.
Let it snow, let it snow....