Musím přiznat, že balení auta na dovolenou je v Řevnicích o poznání jednodušší,člověk nemusí běhat po schodech s každou maličkostí jako trolt a ješt odpadají ty Pražské zácpy. Prostě výhody venkova.
Na rozjetí dáváme s Haničkou a Georgem Moesu, abychom trochu rozhýbali naše ztuhlá těla po cestě a plynule, jak děti dovolí, pokračujeme na střední Versazcu. Sluníčko praží ,vody dostatek,synové jsou k sežrání, prostě co víc si přát.
Večírkujeme se Zajcovcema v bydlíku na Versazce u hráze přehrady, kde se točil James Bond a jejíž výška je opravdu impozantní.Kubík se stále snaží lézt mezi zábradlí, aby dohlédl až dolu, což se potkává s rodičovskou nevolí.
Nedělní ráno bohužel kazí naší idilku,protože do střechy našeho pojízdného obydlí bubnuje déšť a v našem improvizovaném měřáku srážek, s Kubíkovým dovolením půjčeným plastovým nočníkem, je po pár hodinách deště vody docela dost. Versazca změnila barvu na tmavo hnědou a vodní stav je dost i na ostřílené borce, takže si dáváme horní část a ubíráme se do našeho oblíbeného bydlíku na Anze, který jsme objevili za velmi deštivého počasí před dvěmi lety a který kromě ohromné střechy je vyhlášený pohostiností místní komunity.
Po celonočním dešti se zkrz mraky na nás směje sluníčko a tak matky vyrážejí na výlet směrem k Monte Rosa a my s pádlovačema jedeme o údolí dále k Stroně. Bohužel se zase spouští děšť, ale což na vodě nám to nevadí, jenom to focení nemá cenu. Strona začíná úžasným čistým cca 7m vysokým vodopádem a pokračuje nepřehlednými peřejemi v kaňonku. V jedné z nich si ulovím svojí krysku, otřepu se a jede se dál. Musím přiznat, že velký dík za zdolání tohoto toku patří ostříleným krýkovým legendám Georgovi, Kajmanovi a Kubovi.
Prší a prší a tak matky místo Monte Rosy zevlí v našem autě a ratolesti tam vesele dovádějí.
Úterý je ve znamení hledání plaveckého bazénu, pořádné deratizace, přesunu na Sessiu a azylu u rafťáků.Středeční počasí už je o poznání lepší, ale horní toky mají stále spoustu vody a tak volíme big water dolní Sessiu s parádní soutězkou.Odpoledne přijíždějí další Vládci a vypadá to, že přivážení dobré počasí a o důvod více na bar stories,zveličování hrdinských činnů a klasický vodácký kolorit.
Již za svitu slunce a ihned o poznání v lepší náladě si dáváme Mastallone s romantickou soutězkou a rychle se přesouváme na perlu Sessie na říčku Egua, na které se konájí proslavené Teva závody a která svým opravdu velkým spádem nedá vydechnout.
Macko si uloví svojí krysku a mažeme dál, George vždy vysvětlí co nás čeká, my se vybojíme a potom to nějak dáme. Dropy, slidy, krásné peřeje, vynikající vodní stav a to vše zabaleno v malebném vysokohorském údolí, srdce každého vodáka zaplesá. Na závěr nás čeká trojkombinace peřejí, které všichní dáváme na jedničku.
Morálově značně vyčerpaní a třešnička na dortě před námi - dnes na vodopád zvaný Zkumavka má z naší partičky jenom George a Mackova loď, která si ho dá sólo. Tak snad příště.
Po vydařeném dni to u ohně hyří humorem a z výrazu tváře Kubíka počítám, že i on si den na sluníčku užil a pořádně se prolumpačil.
Ráno se k nám přidává Doktor a my se jako hadi rozehříváme na sluníčku před tím, než si dáme horní Sermenzu, která tedy velice překonala mé očekávaní, až jsem měl oči na vrh hlavy.
Highlajtem byl určitě vějířovitý vodopád a za ním následovaný luxusní super boofovací cca 5m vodopádek, který jsme si s Mackem dali na jedničku. Jiného názoru byl asi Doktor, který si ho dal hlavou dolu i s detailní prohlídkou jeho spodku a bez lodi.
Sermenza opravdu překvapila a namotivovala na second run double fun Egui, která si to opravdu zaslouží. A tentokrát vyzbyl i ten morál na Zkumavku....
Čas se krátí, počasí horší a my se musíme přesunout zase zpět na sever. Cestou kvůli dešti obligátní bydlík na Anze, obhlídka rozvodněných toků, zamáčknutí slzy v přenádherném údolí Riba při pohledu na slavnou čtvrnácku, snad příště....
Před cestou nateklou Moesu, rozloučit se s partou, zamáčknout slzu a mazat domu. Piemonte nezklamal, přes slunečnou předpověď a prý počáteční sucho, nám propršelo 6 dní z 9 a některé řeky se nedaly jet kvůli větší vodě než bychom si přáli. Ale déšť neodplavil naší dobrou náladu, na tuto krásnou oblast jsme nezanevřeli a za ty vodácké perly co nám letos přichystala jsme opravdu vděční.
Tak zase příště...
