Návštěva ve Švýcarsku: Jana s Předsedou, Hanka S., Charlie, Vendulka, 1 auto, čtvery lyže, dvě prkna, Gunter v letadle a Hanka D. v Zürichu.
Cesta na chatu, jméno si nepamatuji, slibuji že zjistím za domácí úkol, tak 3 hodinky od lanovky. Nikam nespěcháme, poklidně vychutnáváme výhledy.
Ještě než dorazíme až sem, takový je večer výhled z chaty, musíme vyrazit.
Takže popořádku zleva: Hanka S., Gunter se nezřítil, Jana, Předseda zahloubán nejspíše do mapy. Ty hamaky co tam visely na sluníčku nejdou vidět, ale prý se nemůžeme válet celý den, když jsme se váleli celou noc.
Cesta na chatu je různorodá, nahoru a dolů a Hanička má radost.
Zbýval čas i na různé instalace: v hlavní roli helma Ros, sněžnice s prkno.
Teď je na řadě ta chata. Nejprve nás všechny překvapí že na pokoji není topení, ani to kostkované povlečení nás neuklidní. Mají prý tak dobrou izolaci, že topení není potřeba, zadýchá se to. Nakonec musím uznat že ano. Čeká nás luxusní večeře, polévka, hovězí Stroganof, rosti a dezert. To vše tam kam se čerstvé potraviny nosí na zádech.
Zatímco ta hezží část výpravy může ladně pózovat s nohou klidně za krkem, Charlie a Předseda mají za krkem sněžnice a nohu zvednou jedině když leží, no prknaři. Musím ale připustit, že prkno je fajn a v prašanu to bude supr poježdění. Jo tam vzadu jsou kamzíci, ale nejdou moc dobře vidět.
Kdo chce dolů musí nejdříve nahoru.
Charlie oblouky moc nemá rád.
Hanko ahoj a příště.
