A jak jsme to vlastně doklepali na NZ?

No máme na blogu pár restů:-)
Takže co jsme prováděli těch pár posledních týdnů na NZ.
Náš pojízdný domeček jsme pořádně vycídili, až oči přecházeli no a hned jsme slavili úspěch s prodejem. Projevil se náš obchodní duch a štěstí a dodávka putovala k nové majitelce za mnohem vyšší cenu než jsme jí koupili.

Hned ten den jsme zabalili naše batohy, uskladnili kajaky a mastili stopem na steak za kamarády do Blenheimu. Plán byl jasný nacpat si břicha a potom vyrazit na dlouhý trek přes několik pasů z elson Lakes, přes Lewis pas až do Arthus pasu.

Bohužel počasí nebylo zrovna na naší straně, ale nás nic nezastaví....

Waiau pas byl nejvyšším boden naší cesty a počasí bylo opravdu brutální. I když druhá strana pasu slibovala lepší výhlídky.

Bohužel potom začalo pršet a vydatný déšť nám málem odřízl cestu dál. V cestě nám stála rozvodněná řeka a za ní vyhřátá DOC chata. Štěští se na nás usmálo a my značně zmáchaní a unavení jsme řeku ve velikém rozlivu překonali.

Po půl dni odpočinku v Hamner Springs jsme se vydali na druhou půlcu cesty. Sluníčko už vysušilo loužičky, takže nebudou studený nožičky a my chvátali směrem k Arthur pasu.

Na první chatě potkáváme partičku koňáků, kteří cestují více jak týden po NZ horách. Na prvního koně se naloží motorová pila a jde se:-)

Jo není nad ty poklidná rána na sluníčku se šálkem čaje .... Prostě idlka.

Nakonec nám počasí dává vědět, kdo je tu pánem a my dokončujeme naše půtování za deště.

Přesouváme se lepším počasí k Christchuch, kde potkáváme Miloše, půjčujeme si auto a prozkoumáváme poloostrov Bank´s. Na kterém je největší francouzský vliv.

Na kopcích nad Chch si dáváme předvánoční párty. Miloš udělal kopec bramborového salátu, my usmažili rybu, zátky od vína létají a nad hlavou nám zapadá náš poslední západ slunce na Novém Zélandu. Den na to odlétáme:-(

Tak snad Ssee ya soon Zélande...