Na skok v Kalifornii - aneb když na poušti sněží

Na cestě zpět z NZ do naší malé české kotlinky jsme se zastavili ve velkém USA. V půjčovně padla volba na pořádná americké auto, to jsme netušili, že i s naším půjčeným JEEPem budeme na dálnici patřit k těm nejmenším.

Z LA jsme vyrazili přímo na východ do Joshua tree national parku. Šesti a až osmi proudová dálnice nás dovedla od pobřeží až na poušť.

Kdo by odolal kaktusové zahrádce. Joshua tree NP je na hranici dvou vegetačních pásem, to východní je mnohonásobně sušší a na tom západním jsou slavné Joshua stromy a ohromné kamené útvary.

Když už jsme měli JEEPa, tak jsme neodolali nevyzkoušet jeho schopnosti v lehkém terénu. Rázem se z naleštěného autíčka stala hrouda bláta. I na poušti prší a tachometr byl v mílích, což zjistila Vendulka při průjezdu ohromné rozblácené kaluže na prašné cestě a tachometr značil "pouhých" 25. Prašná cesta nás dovedla do centra NP, kde jsme mohli obdivovat barvící se skály v západu slunce a kouzelné barvy na obloze. Se zapadajícím sluncem klesala i teplota a nám nezbylo nic jiného než udělat z auta ložnici, dát si luxusní večeři s vínem a jít spát.

Ještě před východem slunce, náš poslední na roční cestě, vyrážíme na výhled. S mufinem v ruce, s pomalu se probouzejícím se dnem a barvící se oblohou před námi, mlčky sedíme a v myslích si rekapitulujeme uplynulý báječný rok na cestách.

Čas nás tlačil a my jsme museli rychle vyrazit směr LA, zabalit všechny věci, narvat 3 lodě, 5 pádel, všechny věci na pádlování a trekování do auta a mazat na letiště a domu...

Ještě, že se nad námi slečna z Austrian Airline slitovala, protože se jí zdálo, že platit 120$ za kus nadměrného zavaradla je opravdu nějak moc.

Tak a to je poslední kousek vyprávění z naší cesty. Hurá vstříct dalším zážitkům na rodné hroudě.