Zase na JIHU

Udalosti nabraly rychly spad a my se nakonec rozhodli pro rychly presun na Jizni ostrov. Bohuzel domluvena prace se trochu zpozdila a nam se nechtelo cekat, cas se nam tu krati a tak jsme rychle prodali muj stary kajak, navstivili Hanku ve Wellingtonu a mazali na trajekt.
More o sobe davalo vedet, takze se clovek citil jak v houpaci siti.
Nakonec jsme zakotvili u kamaradu v Blenheimu, nejvetsi vinarska oblast NZ, bohuzel s absenci divoke vody na sjizdeni.
Nas prijezd jsme zahajili pohodovym vecirkem a zaroven dekolaudacni party.

No a po par peripetiich s Indickym kontraktorem, padlovacim vikendem v Murchisonu, kde mimo jine Vendulka u mistni kajakarske legendy Micka Hopkinsona vyzkousela ruzne padla z dilny Werner, jsme konecne zacali pracovat.

Nejdrive se jednalo o velice relax hodinove placenou praci, prace bylo malo a tak jsme si ji museli setrit.
Jo a ty pred pracovni rana za vychodu slunce...

Potom jsme zacali pracovat na par dni s partickou nasich punkacskych kamaradu, prace to byla obvzlaste vypecena. Nejdrive se jednalo o pricvakavani plastovych obalu ke kminkum vinne revy, no a potom jsme odrbavali na jine vinici z kminku nove vyhonky. Takze clovek byl cely den shrbeny a musel se pekne ohanet, protoze se jednalo o kusove placenou praci. Ale coz, nakonec se clovek otupil a mastil vinici jedna basen.

O vikendu jsme vyrazili k mistnimu majaku. Na Cape Cambell jsme museli pekne svizne, abychom to stihli pekne mezi prilivem a odlivem.

A protoze Ind pro nas nakonec slibovanou praci nemel (nikdy never Indum), tak jsme mu dali vypoved a vyrazili s Joskou na vylet. Ostatni si lecili bolava zada a namozene nohy z prace.

Prvni volba treku nedopadla valne, nas knizni pruvodce trochu zapomnel updatovat mapy. A tak druha volba padla na Mt. Patriarch, kde jsme nedrive podrobili nasi dodavku jedne z dalsi terenich zkousek.

Vrcholove foto, to prece musi byt.

Joooo ty panaromata. Pocasi se nam zacalo trochu kazit a nez jsme dorazili na chatu, tak nam trochu sprchlo. Coz bohuzel odnesla Joskova noha, kdyz uklouzl v prudkem klesani a rozsekl si ji kamenem. Vendulka situaci hned zhodnotila jiskrnym pohledem a dala se do osetrovani. Jakozto spravna zdravotnice amaterka ranu pekne ocistila, pekne stahla a bylo. Celou proceduru jeste nekolikrat zopakovala, aby se ujistila, ze se rana bude dobre hojit a ze neni zapotrebi se vracet do Blenheimu do nemocnice.

Po navratu k nasemu pojizdnemu domecku nam to nedalo si nevyjet dale po pry 4x4 ceste na paradni vyhled.

Se salkem vonave kavy a zapadajicim sluncem, jsme museli trochu upozornit lovce divokych prasat, ze by nemusel strilet tak blizko nas. Uznal, omluvil se a odkracel dal svou loveckou cestou.

Ve 1200mnm se nam pod jasnou oblohou trochu ochladilo a tak nezbylo nez vecerni idylku doplnit ohnem a kochat se nekonecnou oblohou. Jo co vic si prat.

A od zitrka zase pracujeme, uz ne pro Indiany, tak uvidime co se z toho vyvrbi.

Uz se nam to tu opravdu krati a my za necele dva mesice mazeme smer LA, Kostarika a vy.